Řekové plakali a děti nechávali sousedům. Z jejich domova zbylo město duchů

Když se v roce 1923 řečtí obyvatelé městečka Livisi chystali k odchodu, někteří z nich udělali něco, co dnes zní téměř nepředstavitelně. Své děti nechali u tureckých přátel. Věřili, že odcházejí jen na chvíli a brzy se vrátí.

Nevrátili se. Příběh dodnes vypráví Aysun Ekiz, jejíž prarodiče patřili k hrstce Turků, kteří v místě zůstali. „Prarodiče mi vyprávěli, že Řekové plakali, protože odejít nechtěli,“ popsala televizi CNN. Její rodina dnes provozuje malou restauraci u vstupu do vesnice, která teď nese jméno Kayaköy a přezdívku město duchů.

Sousedé, kteří si nebrali slunce

Kayaköy leží zhruba osm kilometrů od přístavního města Fethiye na jihozápadě Turecka. Zalesněné úbočí pokrývají stovky kamenných domů, většinou patrových a dnes už jen ruiny bez střech.

Na úpatí vesnice stále žije hrstka lidí – i kvůli přijíždějícím turistům.Foto: Wikimedia commons/CC BY-SA 4.0 – Dosseman

Kolik lidí tu kdysi žilo, nikdo přesně neví. Odhady kolísají od dvou či tří tisíc až po deset tisíc obyvatel. Podle Ekiz šlo o prosperující místo, které chvíli obchodem předčilo i sousední Fethiye. Žili tu hlavně pravoslavní Řekové, často řemeslníci.

Domy stavitelé rozmístili tak, aby žádný nebral sousedovi slunce. Vodovod chyběl, vodu jímaly cisterny a pitnou vodu do kopce vozili osli.

Pohled na opuštěnou vesnici z ptačí perspektivy budí hrůzu stejně jako údiv.

Pohled na opuštěnou vesnici z ptačí perspektivy budí hrůzu stejně jako údiv.Foto: Wikimedia commons/CC BY-SA 4.0 – Wikitestaccountlogin

Výměna podle víry

Konec přišel po řecko-turecké válce. Obě vlády 30. ledna 1923 podepsaly ve švýcarském Lausanne úmluvu o povinné výměně obyvatelstva. Rozhodujícím kritériem nebyl jazyk ani původ, ale náboženství. Z Turecka do Řecka muselo odejít přes milion pravoslavných křesťanů, opačným směrem zamířilo kolem 400 tisíc muslimů.

Domy obyvatelé stavěli na svazích tak, aby žádnému sousedovi nekradli slunce.

Domy obyvatelé stavěli na svazích tak, aby žádnému sousedovi nekradli slunce.Foto: Wikimedia commons/CC BY-SA 3.0 – Nikodem Nijaki

Do opuštěných domů v Kayaköy přišli muslimové z okolí řecké Kavaly. Podle Aysun Ekiz se tu ale nikdy nezabydleli – nelíbily se jim například modře natřené zdi, které měly odhánět štíry a hady, a nezvykli si ani na zcela odlišné životné podmínky, než byli zvyklí. Brzy odešli jinam a městečko začalo chátrat, další ránu mu zasadilo zemětřesení v roce 1957.

Ptáci bez křídel a hotel na obzoru

Osud vesnice inspiroval britského spisovatele Louise de Bernièrese. Jeho román Ptáci bez křídel se odehrává ve smyšlené vesnici, jejíž předlohou bylo právě Kayaköy.

Dnes opuštěné městečko funguje jako muzeum pod širým nebem. Na nejvyšším místě stojí škola, pod ní Horní kostel s vybledlými růžovými omítkami a klenutými stropy. Do rozpadlých domů by návštěvníci vstupovat neměli. Z vesnice vede zhruba dvouhodinová stezka přes kopec až k moři do Ölüdeniz.

Interiér pravoslavného řeckého kostela v Kayaköy na snímku z roku 2007.

Interiér pravoslavného řeckého kostela v Kayaköy na snímku z roku 2007.Foto: Wikimedia commons/CC BY-SA 3.0 – Orderinchaos

O budoucnost místa se vedou spory. Turecká vláda v roce 2014 nabídla vesnici k pronájmu s podmínkou, že nájemce ji aspoň částečně opraví, a ochránci památek se obávali, že z části domů vzniknou hotelové pokoje.

Jeden turecký turista z Ankary pro CNN označil Kayaköy za „temné zrcadlo naší minulosti“. Kamenné domy na svahu mezitím dál ztrácejí omítku i zdivo.

Jen výhled na moře zůstal stejný jako v dobách, kdy rodiče ještě věřili, že si pro své děti brzy přijdou.

Video: Řecké Seychely si chtěli koupit Beatles. Dnes se sem jezdí za mořem, termály i horami

Zdroj: cnn.com, cestomila.cz

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj

内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

用 HomepageTab 新标签页关注 RSS,打开浏览器就能看到更新。

安装 HomepageTab