Šen-čen není a nikdy nemohl být novou Jaltou
Nejde jen o to, že se tam setkaly dvě skutečné supervelmoci dneška, USA a Čína, a k tomu se jim pokoušelo přicmrndávat Rusko. Ostatně podobné to bylo v zásadě i na Jaltě v roce 1945, kdy k dominantním USA a SSSR přisedla Velká Británie, v té době ještě koloniální velmoc, ale již na neodvratitelné trajektorii úpadku.
Zásadní rozdíl spočívá v něčem jiném. Zatímco v Jaltě bylo jasné, že druhá světová válka skončí porážkou nacistického Německa a vítězné mocnosti jednaly o poválečném uspořádání Evropy, nyní v případě ruské agrese proti Ukrajině žádný poražený připravený k „porcování“ na stole neleží a ani Čína, ani USA v této ruské agresivní válce nejsou jeho spojenci.
Putin si nic neodváží
Přestože na základě některých naivních výroků Donalda Trumpa ho tak jeho ideoví odpůrci rádi vykreslují, není to pravda. A kupodivu, přes čilou obchodní výměnu mezi Ruskem a Čínou ani Si Ťin-pching rozhodně ruská vojenská dobrodružství nepodporuje. Čína ostatně již dávno pochopila, že ekonomické prosazování vlastních zájmů může být pro velmoc levnější a účinnější než to vojenské. Což samozřejmě neznamená, že by se sama vojenské síly vzdávala.
Vladimir Putin, přestože strašně moc chtěl, si nakonec ze Šen-čenu neodváží vůbec nic, a přitom se tolik snažil.
Moskva dokonce krátce před summitem ze svých stále se zmenšujících zásob letuschopných strategických bombardérů vyhrabala a vyslala do východní Asie dva Tupolevy Tu-95MS. Ty proletěly oblastí, kde jejich přítomnost vyvolala reakci protivzdušné obrany Japonska a Tchaj-wanu.
Přes tuto demonstraci síly se Putin dočkal od čínských hostitelů přijetí, které se od zacházení s Donaldem Trumpem v několika ohledech výrazně lišilo a hraničilo až s diplomatickým ponížením.
Rozdíl v přivítání
Začalo to už na letišti. Zatímco Donalda Trumpa osobně přivítal Si Ťin-pching, na Vladimira Putina čekal Cchaj Čchi, člen stálého výboru politbyra a tajemník sekretariátu Ústředního výboru Komunistické strany Číny. Tedy až pátý muž v čínské stranické hierarchii. Jistě, stále velmi vysoký představitel čínského vedení, ale rozdíl v úrovni přijetí byl nepřehlédnutelný.
Mimochodem, Cchaj Čchi měří podle médií přibližně 185 centimetrů, což Vladimir Putin ani se svými zvýšenými podrážkami nedokázal zdaleka dorovnat. Je jasné, že o tomto hendikepu, na který je ruský vládce velice citlivý, museli v Číně dobře vědět.
Hymna vs. Louskáček
Pokračovalo to americkou hymnou při příchodu Donalda Trumpa, zatímco Vladimir Putin se při vstupu do sálu dočkal namísto hymny své země hudby z Čajkovského baletu Louskáček. A pokračovalo to dalšími protokolárními detaily, od společného fotografování až po rozsazení při slavnostním banketu.
Samozřejmě lze namítnout, že diplomatický protokol sám o sobě ještě nevypovídá o skutečných vztazích mezi státy. Přesto byl rozdíl v zacházení natolik výrazný, že působil jako připomenutí, koho Čína považuje za skutečného globálního konkurenta, se kterým musí jednat jako rovný s rovným, a kdo je především jejím užitečným, ale podstatně slabším partnerem.
Za připomenutí stojí i políček, který Vladimir Putin dostal od svých čínských „přátel“ na cestu domů. Totiž významné zpřísnění dodávek komponentů, které Rusko nutně potřebuje pro výrobu dronů, kterými terorizuje ukrajinské civilisty a které vstoupilo v platnost právě 18. listopadu.
Kdepak Jalta…
To, že na summitu neseděli představitelé Evropy, jak někteří příznivci Ruska rádi připomínali, je přitom logické. Byl to summit Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce, tedy uskupení 21 ekonomik propojených především s pacifickým regionem. Evropské státy s výjimkou transkontinentálního Ruska jeho členy nejsou.
Země tohoto regionu mají před sebou řadu jiných výzev než válku na Ukrajině. A přestože se o ní během jednání také hovořilo, společné prohlášení tří prezidentů nepřineslo žádnou dohodu, která by řešila její další průběh nebo budoucnost napadené země.
Jalta a následné rozdělení Evropy do sfér vlivu byly spojeny s porážkou nacistického Německa a jeho spojenců, s postupem vítězných armád a s poválečným mocenským uspořádáním. Dnešní ruská válka proti Ukrajině je o něčem zcela jiném.
Agresorem je samo Rusko. Má sice podporu běloruského bramborového krále, severokorejského „rakeťáka Kima“ a íránského režimu, kteří ale sledují především vlastní zájmy, a být součástí tohoto uskupení těch, „kteří na sebe zbyli“, z Ruska rozhodně nedělá supervelmoc, která by byla schopná diktovat uspořádání Evropy.
Rusko zůstává jadernou mocností
Pohled na jeho skutečnou ekonomickou váhu, kterou ukazují tvrdá data nominálního hrubého domácího produktu, je ostatně výmluvný. Ruská ekonomika je velikostí srovnatelná s italskou, přičemž ta italská na rozdíl od ruské nestojí na exportu nerostného bohatství. Ve srovnání s Čínou je ruská ekonomika přibližně osmkrát menší a ve srovnání s USA dokonce téměř dvanáctkrát menší.
Rusko samozřejmě zůstává jadernou mocností, schopnou způsobit katastrofální škody. To ale ještě neznamená, že by bylo rovnocenným partnerem Spojených států a Číny ve všech ostatních oblastech moci. A už vůbec ne, že má právo rozhodovat o osudu evropských států.
Evropa se nemusí smířit s představou nové Jalty, a to ani z ekonomického, ani z vojenského pohledu. Má dostatek zdrojů i vojenského potenciálu, aby o své budoucnosti rozhodovala sama. Bát se musíme především vlastní zbabělosti, nedostatku politické vůle a chaotických kroků, kterými si sami oslabujeme své postavení v dnešním světě, ať už ve jménu dekarbonizace, nebo při nezvládání masové migrace.
Pokud v sobě dokážeme probudit pud sebezáchovy, můžeme o Jaltě i nadále číst jen v učebnicích dějepisu.
Milan Mikulecký má zkušenosti z manažerských pozic v byznysu i státní správě jak v České republice, tak v zahraničí. Se svými hosty diskutuje před kamerou a mikrofonem bez ohledu na dnešní většinové názory. Hlas volajícího na poušti je historicky vyjádřením toho, kdy někteří lidé hlasitě upozorňovali ostatní na nebezpečí, do kterého se jejich společenství dostává, a nebyli včas vyslyšeni. Každý týden otevíráme nové téma.
Odebírejte Hlas na poušti také v podcastových aplikacích a nový díl vám neuteče:
Poslechněte si také naše další podcasty:
内容来自 Novinky.cz - Kultura,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗