Sexuálním zločinům musíme čelit s otevřeným srdcem, říká herec Juraj Loj
Když jste se o roli ve snímku Divočina dozvěděl, problesklo vám hlavou: Už zase záporák?
To jsem si neřekl, naopak mě napadlo, že to bude zajímavá, i když náročná postava. Musíte si u ní udržet nadhled, k čemuž mi hodně dopomáhala Klára Issová. Je to výjimečná herečka a pracovní partnerka, byla všemu absolutně otevřená.
Je to zvláštní, až do Sbormistra jsem záporáky nehrál. Sbormistr ale nebyl tak jednoznačně padouch, kdežto manžel v Divočině je takový explicitně.
V každé záporné postavě si musíte najít to pozitivní, jinak ji nemůžete hrát, nebylo by to uvěřitelné. I tento člověk má své kladné stránky. Nikdo se nerodí zlý.
Jaké hlubší rysy jste v něm objevil?
Je to ublížený člověk. Určitě si v sobě nese nějakou bolístku z dětství, kterou nedokáže léčit, a cyklicky opakuje zažitý vzorec. Stejně jako raněné zvíře v přírodě nejvíc kope a kouše kolem sebe. Pokud ale doma není napjatá situace, dokáže vůči svým nejbližším projevit lásku a něhu.
Docela jinou postavu, tajemného vyšetřovatele Pilného, hrajete v seriálu Hec. Jaký je pod touto maskou?
To se těžko soudí. Postavy, které moc nemluví ani nic nedělají, je ostatně dost náročné hrát, aby to nebyla nuda. Měl jsem pocit, že ví něco víc než lidi z jeho okolí. Má šestý smysl, vyšší instinkt, který ho vede.
Detektivky dlouhodobě kralují televizím. Čím tato od tvůrce Michala Samira vybočuje?
Absolutně vším. Surovostí, kamerou, hudbou. Na tento projekt jsem hrdý. Je to skvělá minisérie, pustil jsem si každý díl.
Když mi Michal řekl, že půjde o neo-western, přiznám se, že jsem se trochu lekl. Neuměl jsem si představit, jaké to bude. Teď to vyzní blbě a dnes se tomu směju, ale opravdu jsem čekal, že budu mít klobouk, sandály a bílé ponožky, prostě že budu vypadat jako typický český trampík.
Nedalo mi to, a tak jsem si vyhledal definici neo-westernu. Pochopil jsem, že takhle točí Quentin Tarantino.
V Česku jste se nejvíce dostal do povědomí díky Sbormistrovi. Otevřel vám dveře?
I když jsme po určitou dobu možná měli pocit otevřených dveří, okamžitě se zavřely potom, co se kolem filmu odehrálo (na návrh jedné ze skutečných obětí sexuálního delikventa Bohumila Kulínského soud letos na jaře zakázal televizní vysílání filmu – pozn. red.).
Dotkla se vás osobně tato kauza?
Ne že by se mě to dotklo, mě to moc mrzelo a bolelo za Ondřeje (Provazníka, režiséra a scenáristu snímku – pozn. red.), protože vím, jak čestný člověk to je. S děvčaty na place komunikoval slušně a gentlemansky, dával pozor na to, aby se žádná z nich necítila nepříjemně.
Spuštění této kauzy mi připadalo nefér a zbabělé. Sbormistr vypovídá o dějinách nás jako lidstva, nejenom obyvatel Česka. Je to jeden z našich nejlepších filmů posledních dvaceti let, myslím si, že měl náběh na výjimečné ocenění.
Sexuálním zločinům musíme čelit s otevřeným srdcem. Je mi líto, že to u dotyčné slečny vyvolalo nepříjemné pocity, nicméně každý si neseme nějaké trauma z dětství. Kdokoli, kdo prožil válku, by se takto mohl ohradit, a nemohly by vzniknout filmy typu Pianista.
内容来自 Novinky.cz - Internet a PC,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗