Zapomenutá hrdinka atentátu na Heydricha. Oční lékařka, která ošetřila parašutisty
Narodila se jako Milada Reimová v Mezilesí v polském Slezsku. Po maturitě studovala na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po dokončení začala působit na české oční klinice lékařské fakulty Univerzity Karlovy pod vedením přednosty Romana Kadlického. Tady poznala svého budoucího muže, očního lékaře Jiřího Frantu.
Ještě před vstupem do manželství publikovala Milada odborné práce zaměřené na problematiku zánětů sítnice a zrakového nervu nebo léčení atrofie zrakového nervu. S Jiřím sdílela osobní i pracovní život. „Pracujeme s manželem ve stejném oboru, o to máme víc společných zájmů,“ popisovala jejich vztah. Postupně ho doprovázela do Opavy, Olomouce, a nakonec do Prahy, kde si otevřela vlastní ordinaci na Újezdu. Jiří se nakonec stal přednostou očního oddělení v Hradci Králové, dnešní oční kliniky fakultní nemocnice.
Milada měla kromě své profese spoustu zájmů od vaření, pletení až ke sportu či tanci. Hned po okupaci šlo ale vše stranou, když s Jiřím vstoupili do protinacistického odboje. V roce 1940 se zapojili do ilegální odbojové skupiny Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), která se zformovala krátce po okupaci českých zemí nacistickým Německem. Jeho členkou byla i právnička a politička Milada Horáková.
Gestapo zatklo Jiřího na podzim 1941 v Hradci Králové. Milada tomu unikla. PVVZ byla zlikvidována gestapem ihned po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ten provedli 27. května 1942 členové skupiny Anthropoid, českoslovenští parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš, vyslaní z Velké Británie na území Protektorátu Čechy a Morava.
Pro útok si zvolili zatáčku pod pražskou Vychovatelnou, která kvůli výstavbě mimoúrovňové křižovatky zanikla v 80. letech. Heydrich tudy projížděl ze svého sídla v Panenských Břežanech na Pražský hrad. Protože však při útoku selhala Gabčíkova zbraň, Jan Kubiš vrhl na vůz speciálně upravenou bombu s nárazovým zapalovačem, jehož základem byl britský protitankový granát.
Recept jako důkaz
Střepiny bomby zranily nejenom zastupujícího říšského protektora, ale zasáhly i Kubišův obličej. Na Miladu se obrátili členové nekomunistického protiněmeckého odboje Jan Sonnevenda a Soběslav Sobek, kteří oba zraněné parašutisty ošetřovali. Sonnevenda inicioval i jejich ukrytí v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Milada se v ní objevila a ošetřila Kubišovi oko zraněné explozí. A pak do úkrytu ještě několikrát přišla, aby zkontrolovala stav svého pacienta. Projevila tak velkou odvahu a statečnost, protože v situaci, kdy byl vyhlášen výjimečný stav, jí hrozil trest smrti.
Němci nakonec úkryt vypátrali a Jan Kubiš v něm po nerovném boji s nimi zemřel. Při ohledání jeho těla byla odhalena identita Milady. Údajně ji prozradil recept na lék, na nějž otiskla své razítko. Tak zní první verze, která však neodpovídá přísným konspiračním pravidlům. Podle druhé se v kryptě našel oblek jejího manžela, v jehož podšívce byl lísteček od krejčího se jménem a adresou klienta. Této možnosti zase odporují rozměry obleku, protože Jiří byl výrazně vysoký muž.
Ať už je pravda jakákoli, Milada byla zatčena na začátku července 1942. Nejdříve byla držena v policejní vazbě v Praze a poté ji převezli do policejní věznice v Malé pevnosti v Terezíně. Stanný německý soud ji nakonec 29. září 1942 odsoudil v její nepřítomnosti k trestu smrti.

Foto: Profimedia.cz
V kryptě kostela, kde Milada Frantová ošetřovala zraněné oko Jana Kubiše, je dnes veřejně přístupný památník.
První na řadě
Miladu deportovali zvláštním vlakem č. 206 do vyhlazovacího tábora Mauthausen. Na druhý den nastoupila v 8:30 hodin na domnělou lékařskou prohlídku v upravených podzemních prostorách. Vyzvali ji, aby se v rohu místnosti připomínající ordinaci postavila před zařízení určené údajně k měření výšky. Ve skutečnosti šlo o vražednou konstrukci. Uposlechla a rázem byl její život ukončen popravčí četou ranou do týlu.
Tiché prásknutí malorážní zbraně se ztrácelo v puštěné hudbě, proto ostatní odsouzení do poslední chvíle netušili, co je čeká, a nekladli žádný odpor. Milada se dostala na řadu jako první z 262 českých mužů, žen a dětí, příbuzných a spolupracovníků parašutistů. Každé dvě minuty zde byla zastřelena další z obětí, k nimž patřila například i herečka Anna Letenská. Popel všech zavražděných byl nakonec vynesen v sudech mimo tábor a vysypán na smetiště.
Miladin manžel byl odsouzen k trestu smrti až v květnu 1943. Od popravy ho nakonec pravděpodobně zachránily výzkum v oblasti transplantace rohovky a odborné znalosti. I ve vězení tak mohl pokračovat ve vědecké práci s vědomím, že stráví v káznici dvanáct let. Jenže zemřel na následky útrap 2. února 1945. Manželství Frantových zůstalo sice bezdětné, ale Miladina sestra Božena se v polovině 40. let ujala opatrovnictví osiřelého děvčátka, pozdější herečky a tanečnice Dany Reimové. Na statečnost manželů Frantových se tak nezapomnělo.
Pamětní deska Milady a Jiřího byla loni odhalena na domě na pražském Újezdě, kde manželé bydleli a v němž Milada provozovala soukromou oční ordinaci. Její jméno je i na jedné z černých desek před kostelem svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.
Milada Frantová
- 28. 9. 1906, Międzylesie – 24. 10. 1942, koncentrační tábor Mauthausen
- oční lékařka a odbojářka za 2. světové války
- spolupracovnice výsadku Anthropoid popravená nacisty
内容来自 Novinky.cz - Kultura,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗
