„Být trans žena v devadesátkách bylo těžký. Schvalovací komise se chovala hrozně,“ říká Františka
Už v sedmnácti cítila, že se narodila do nesprávného těla. K samotné tranzici se ale Františka odhodlala až po čtyřicítce. Cestu jí komplikoval nedostatek informací, nepříjemné zkušenosti na sexuologii i partner, který si nepřál, aby změnu pohlaví podstoupila. V podcastu Už budu! se Zoryou Blue popsala celou svoji cestu, včetně šokujícího jednání lékařské komise, před kterou kdysi musela předstoupit.
Jak člověk vlastně pozná, že jeho pohlavní identita neodpovídá tomu, v jakém těle se narodil? Podle Františky je to velmi individuální a každý k tomuto uvědomění dospěje jinak a v jiném věku. U ní přišel zásadní zlom už v sedmnácti, tedy v devadesátých letech. Postupně si uvědomila, že její přitažlivost ke klukům neznamená, že je gay. „Došlo mi, že nechci být kluk. Chtěla jsem být žena,“ popisuje své tehdejší pocity.
Už na střední škole například záviděla spolužačkám, že jim rostou prsa a že se jejich tělo vyvíjí jinak než to její. Sama se ve svém těle necítila dobře. Vadilo jí také, že ji okolí automaticky řadí mezi chlapce. „Bylo mi nepříjemné hrát si na kluka. Chodit s klukama do tělocviku, hrát fotbal, který jsem nesnášela. Ta role kluka mi prostě neseděla,“ vzpomíná. Přestože o své identitě měla jasno už v dospívání, k samotné tranzici se odhodlala až ve čtyřiačtyřiceti letech. V mládí jí chyběly informace, neznala nikoho s podobnou zkušeností a nedokázala si představit, kde a jak vůbec začít.
Už kolem osmnácti let se poprvé vydala na sexuologii v Brně. Očekávala, že tam najde pochopení a pomoc. „Myslela jsem si, že mě přijmou s otevřenou náručí,“ vzpomíná. Realita ale byla úplně jiná. Na sexuologii docházela dlouhé roky, ale měla pocit, že se nikam neposouvá. Opakovaně musela vyprávět stejný příběh, vysvětlovat, jak se cítí a jak ke svému přesvědčení dospěla. Odpověď podle ní často zněla, že je ještě čas.
Postupně absolvovala také psychologická a další vyšetření. Některá z nich pro ni byla velmi nepříjemná a ponižující. Po několika letech se nakonec dostala před tehdejší lékařskou komisi, která o jejím dalším postupu rozhodovala. A právě tam zažila jednu z nejhorších zkušeností. Když před komisi předstoupila, měla na sobě mimo jiné červenou rtěnku. Místo pochopení se ale dočkala nepříjemných poznámek. Lékařům vadil její vzhled a dali jí najevo, že podle nich nevypadá jako žena, kterou by měli nechat tranzicí projít. „Říkali mi, že mám asi hodně času, když se takhle maluju, a že s takovou rtěnkou určitě nejsem žádná trans žena. Padlo tam dokonce, že nebudou vyrábět další ku*vy,“ zmiňuje Františka výroky, které ji tehdy velmi zasáhly.
Partner změnu nechtěl
V té době už přitom žila několik let v ženské roli, měla dlouhé vlasy a oblékala se jako žena. Přesto komise její žádosti napoprvé nevyhověla. O rok později se před ni musela postavit znovu a tentokrát už souhlas dostala - bylo jí tehdy zhruba dvaadvacet let. Jenže ani poté neměla vyhráno, objevily se u ní zdravotní problémy, kvůli kterým nemohla tranzici podstoupit. Nějakou dobu se léčila, a když se její stav zlepšil, její život už vypadal jinak. Mezitím se totiž přestěhovala do Německa za tehdejším partnerem.
Ten byl zásadně proti tomu, aby změnu pohlaví podstoupila. Františka přitom jejich vztah popisovala jako dlouhý a velmi kvalitní. Nakonec proto svou touhu po tranzici potlačila a zůstala s přítelem až do jeho smrti. Partnerovi nevadilo, že se obléká jako žena nebo že vystupuje v travesti show. Bral to jako součást její práce. Nechtěl ale, aby s ním doma žila jako trans žena. Právě v Německu se Františka poprvé osobně setkala s dalšími trans ženami. Několik jich poznala právě díky vystupování v travesti show. „Když jsem viděla, že takhle žijí a jsou spokojené, moje touha po takovém životě ještě zesílila,“ říká.
Zatímco s partnerem to v tomto ohledu jednoduché nebylo, v rodině se s pochopením setkala. „Je mi jasné, že podobná zpráva může rodiče zaskočit nebo zranit, ale moji rodiče to vzali opravdu dobře. Jinak jsem se se svými plány ale okolí moc nesvěřovala, řešila jsem to jen s těmi, u kterých jsem věděla, že to pochopí,“ dodává.
V bonusové části podcastu na uzbudu.blesk.cz se dozvíte:
- jak tranzice probíhá a v čem se podobá pubertě
- jak vypadal Františčin milostný život po tranzici
- jak vnímá fakt, že je dnes možné si úředně změnit pohlaví i bez povinnosti kastrace
- zda někdy přemýšlela nad tím, že by chtěla mít děti
内容来自 Blesk.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗