„Chránit lidstvo má stále smysl.“ Představitelka Samanthy Carterové pro Aktuálně.cz o poselství Hvězdné brány
Konečně jste v Česku! Jaké tu bylo přivítání? Viděl jsem vaše vystoupení na pódiu a fanoušci vás přivítali opravdu velkolepě.
Bylo to nádherné. Opravdu nádherné. Všichni byli tak přátelští a srdeční. Celá návštěva je zatím neuvěřitelně pozitivní zkušenost.
Co říkáte na české fanoušky?
Jsou úžasní! Když jsem včera vyšla na pódium, rozhlédla jsem se a říkala si: „Páni!“ Tohle všechno pro mě? Bylo to naprosto fantastické.
Zatím jsem tady nezažil plnější sál...
Díky, to je neskutečné. Bylo to opravdu nádherné.
Možná vás překvapí, jak velký fenomén je Hvězdná brána v Česku. Není to jen televizní seriál, je to opravdu kult. Po pádu komunismu první mladá generace lidí začala objevovat Západ a dívat se na svět úplně jinak. Myslím, že pro některé Hvězdná brána představovala takový malý symbol objevování nových světů, Ameriky, armády a technologií. A český dabing je navíc legendární. Věděla jste o tom?
Wow. Je to strašně silné a člověk si vůbec neuvědomuje, jaký dopad jeho práce může mít. Vy prostě natáčíte seriál. Jste v takové bublině, pracujete na něčem, co vás baví, a vytváříte zajímavý televizní příběh. Pak ale vyrazíte do světa a najednou zjistíte: páni, ono to s lidmi opravdu rezonuje!
Překvapilo vás, že se seriál takhle uchytil i na druhém konci světa?
Určitě. A u mé postavy mi to vždycky přišlo obzvlášť silné, protože Samantha Carterová je úžasná žena. Když slyšíte, kolik dívek a žen inspirovala, je to ohromující. Některé se díky ní rozhodly studovat přírodní vědy, získaly doktoráty nebo vstoupily do armády.
Zároveň s tím ale přichází i určitý pocit odpovědnosti. Cítím, že musím Samanthu Carterovou dobře reprezentovat. Nejen ji samotnou, ale také celý seriál a jeho myšlenky.

Včera jsem se díval do publika a bylo tam opravdu hodně žen různých generací. Mladé dívky i ženy, které se seriálem vyrůstaly. Když jste začínala natáčet, napadlo vás vůbec, že se z vaší postavy jednou stane taková inspirace?
Vůbec jsem to netušila.
A chodí za vámi ženy s podobnými příběhy dodnes?
Ano, pořád. A teď přichází další generace mladých lidí, kteří Hvězdnou bránu objevují úplně poprvé. Někteří z nich se ještě ani nenarodili, když jsme seriál natáčeli.
Zmínila jste vědu a doktoráty. Máte třeba nějakou konkrétní vzpomínku na člověka, kterého Samantha Carterová ovlivnila?
Setkávám se s lidmi, kteří se díky seriálu vydali na vědeckou dráhu. Někteří mi dokonce posílali své doktorské práce se slovy, že je napsali i díky mně a mé postavě. Jeden člověk dokonce napsal celou doktorskou práci přímo o Samanthě Carterové. To mě opravdu překvapilo. Říkala jsem si: Páni!
Jaké to vlastně bylo být ženou v tak výrazně mužském prostředí? Vždyť seriál vznikal v 90. letech a velkou část jeho světa tvořila armáda. Byla to přece jen ještě trošku jiná doba.
To máte pravdu (směje se). Byla to úplně jiná doba. V takovém prostředí, kde je tolik mužů a testosteronu, to někdy nebylo jednoduché. Některé věci, které Samantha říká už v prvních epizodách, vlastně odpovídaly tomu, co jsem sama tehdy zažívala. Hvězdná brána pro mě byla úžasná zkušenost, ale byly chvíle, kdy jsem si říkala: Tohle je opravdu pánský klub, těch mužů je tady nějak moc!
Změnilo se to postupně?
Mohla jsem sledovat, jak se to prostředí v televizní tvorbě během let vyvíjelo. Dnes sama režíruji a produkuji televizní projekty a dávám si velký pozor na to, aby natáčení bylo bezpečné, otevřené a aby se v něm všichni cítili dobře. Ale ano, tehdy to byla opravdu jiná doba.
Zjistil jsem, že jména vašich bratrů se shodují se jmény herců z týmu SG-1. A vzpomínala jste, že vám otec od narození říkal Sam, přestože se jmenujete Amanda. To zní až trochu osudově, nemyslíte?
Asi to byl můj osud. Táta chtěl, abych se jmenovala Samantha, zatímco maminka chtěla Amandu. No, maminka vyhrála… (směje se) Táta mě ale celý život stejně oslovoval Sam, asi mě tak prostě vždycky viděl. Mám tři bratry, Richarda, Christophera a Stevena, a ještě nevlastního bratra Michaela. A já potom pracuji s Richardem (Richard Dean Anderson, Jack O’Neill), Christopherem (Christopher Judge, Teal’c) a Michaelem (Michael Shanks, Daniel Jackson). Je to celé docela bizarní!
V jakém bodě natáčení jste se stala mámou celého týmu? Oni přece jen chlapi se ve větším mužském kolektivu stávají spíš chlapci, jak vím ze zkušenosti.
Včera večer jsem nad touhle otázkou přemýšlela! (smích) Asi trochu ano. Všichni jsme samozřejmě byli dospělí, ale řekla bych, že jsem byla nejzodpovědnější. Nikdy jsem nechodila pozdě a pořád jsem všechny hlídala, aby bylo všechno v pořádku. Takže buď maminka, nebo opravdu otravná sestra.
To se přece nevylučuje…
Přesně tak! (smích)
Hvězdná brána jako lék na dnešní svět
Přijde mi, že Hvězdná brána se v poslední době znovu vrací do popředí. Mnoho lidí ji nesleduje jen z nostalgie, ale i proto, že v dnešním nestabilním světě nabízí hezkou myšlenku – skupina oddaných lidí chrání Zemi před nebezpečím a snaží se jednat v zájmu celého lidstva. Je podle vás její poselství proto o něco aktuálnější?
To je skvělá otázka. Opravdu skvělá! Myslím, že ano. Dnes se potýkáme s globální mocí, která je založená na chamtivosti a nezajímá se o obyčejné lidi ani o to, co je nejlepší pro lidstvo. Nejde jí ani o geopolitický mír. Existují mocenská centra, která chtějí stále víc a která se o nás vlastně příliš nezajímají. A do toho mají obrovský vliv také korporace, které ovládají stále více věcí.

Takže myšlenka skupiny lidí, která pracuje pro dobro celého lidstva, je podle vás stále důležitější?
Rozhodně. Právě proto dává existence takové skupiny smysl. Myšlenka lidí, kteří se spojí a snaží se chránit celé lidstvo, je dnes velmi aktuální. Hvězdná brána v tomhle nabízí něco, co podle mě potřebujeme.
Představme si, že by Zemi právě teď ohrožovala mimozemská civilizace, třeba Goa'uldi. Koho byste poslala Hvězdnou bránou vyjednávat za celé lidstvo? Může to být kdokoli, nejen politik.
Páni! To je těžká otázka!
Klidně třeba Leonardo DiCaprio. Vědec, herec, kdokoli. Jeden člověk, který by měl zastupovat celou Zemi.
Řekla bych někoho jako dalajlama. Někoho skutečně upřímného, jehož filozofie je založená na mírovém soužití na této planetě i v celém vesmíru. Na člověka, který tomu opravdu věří celou svou duší a dokáže mluvit způsobem, který ostatní uklidňuje a dodává jim pocit jistoty. Přesně takového člověka bych vybrala.
Vedle herectví jste se velmi významně prosadila jako televizní režisérka. Bylo to něco, k čemu jste vždycky směřovala?
Ano! Režírovat jsem chtěla už dlouho. Říkala jsem to dokonce už během druhé řady Hvězdné brány. Líbila se mi představa, že vezmete slova napsaná na papíře a vytvoříte k nim vizuální podobu. Vymýšlíte záběry, rozhodujete, jak bude scéna vypadat. Baví mě i technická stránka celé práce. A zároveň mám s herci takový zvláštní společný jazyk, protože sama vím, čím si při natáčení procházejí.
Kde jste se to všechno naučila?
Mám pocit, že jsem na natáčení Hvězdné brány získala doktorát z toho, jak se vlastně vyrábí televize. Seděla jsem za monitory, sledovala ostatní režiséry a schovávala se v rozích, abych mohla poslouchat, co dělají. Chodila jsem také za lidmi do jednotlivých oddělení a říkala jim: „Nechte mě podívat se do vašeho vozu. Co dělá tohle? A co tamto?“ Chtěla jsem pochopit úplně všechno. Díky tomu mám dnes velký respekt ke každé profesi, která se na natáčení podílí. A v kariéře mi to nesmírně pomohlo. Už jsem režírovala více než 80 televizních epizod a pořád mě to strašně baví.
Je pro vás dnes režie naplňující víc než samotné herectví?
To je těžké říct. Hvězdná brána pro mě byla nesmírně naplňující zkušenost a Sanctuary pro mě zase představovalo úplně novou úroveň výzvy. Ale režie má jednu velkou výhodu: máte větší kontrolu nad výsledkem.
Co vám jako herečce naopak nejvíc chybělo?
Herec nemá nad výsledkem takovou kontrolu. Můžete ovlivnit svou postavu a někdy se s režisérem domluvit na tom, jak ji zahrát. Ale nemůžete rozhodovat o tom, kdy a kde se bude natáčet nebo jak bude vypadat světlo.
Já dnes třeba přemýšlím o tom, jestli budeme natáčet směrem ke slunci nebo jak bude vypadat konkrétní záběr. Herec tyhle věci ovlivnit nemůže. Nejde o to, že bych potřebovala všechno kontrolovat. Jen mám ráda možnost vyprávět příběh i jiným způsobem.
Byla jste v tomto ohledu trochu jako Samantha Carterová? Prosazovala jste se v prostředí, kterému dominovali muži. A dokázala jste se vypracovat v úspěšnou a respektovanou režisérku. Jak těžké bylo vybojovat si v tomto oboru své místo?
Určitě by se na to dalo tak nahlížet. Když jsem začínala, televizních režisérek bylo opravdu málo, zejména v Kanadě. Měla jsem několik žen, na které jsem se mohla obrátit s prosbou o radu, například Helen Shaverovou a Anne Wheelerovou. Obě mi nesmírně pomohly. Dnes se zase snažím pomáhat já. Mám u sebe mladé režisérky, které mě při práci sledují, a pravidelně mluvím s ženami, které se chtějí v oboru prosadit. Myslím, že je to důležité. Někdo jednou řekl, že když otevřete dveře, máte je podržet také člověku, který jde za vámi. A přesně o to se snažím.
V čem podle vás ženy přinášejí do režie něco jiného?
Nechci příliš zobecňovat, ale myslím, že býváme organizovanější. Já mám například přesný seznam záběrů a dopředu vím, jak chci jednotlivé scény natočit. Možná jsme také trpělivější a přistupujeme k práci s určitou jemností. Samozřejmě znám fantastické mužské režiséry, kteří mají úplně stejné vlastnosti. Ale myslím, že ženy přicházejí s trochu jinou perspektivou. A také jsme musely o své místo u stolu hodně bojovat. Když se k němu konečně dostanete, nechcete o něj přijít. Přesně tak jsem to cítila na začátku své kariéry. Dostala jsem příležitost a strašně moc jsem ji nechtěla pokazit. Vlastně každou další práci jsem získala díky doporučením lidí, se kterými jsem předtím spolupracovala.

A teď ještě zpátky k Hvězdné bráně. Objevují se spekulace o návratu seriálu. Mohli bychom znovu vidět Samanthu Carterovou?
Doufám v to! Myslím, že Samantha je obrovskou součástí celého světa Hvězdné brány. Mohla by být kdekoli. Pořád někde ve vesmíru, na některé základně... Ta postava má stále co nabídnout.
Dokázala by podle vás třeba řídit celé SG-1?
Samozřejmě! Určitě by mohla. Má toho stále hodně co nabídnout a ráda bych věřila, že by se v případném pokračování objevila.
V Česku jste byla jen krátce. Stihla jste si Brno pořádně prohlédnout?
Odjíždím zítra ráno ve 3:30, takže už mi moc času nezbývá. Přijela jsem ve středu večer a ve čtvrtek jsem měla čas trochu prozkoumat Brno. Pak za mnou přijeli bratranci z Londýna, takže jsme spolu strávili pátek. Vyrazili jsme na hrad, podívali se na katedrálu a prošli se po vánočních trzích, které zrovna začaly. Bylo to nádherné. Moc si to tady užívám.

Mezi Prahou a Brnem je taková malá rivalita. Já jsem Pražák, takže samozřejmě tvrdím, že Praha je mnohem lepší. Budete se muset vrátit a přesvědčit se sama.
Tak to musím do Prahy! Měli by mě tam pozvat.
Myslím, že už jste pozvání dostala, ale tehdy jste to musela zrušit.
To je pravda! (smích) Musela jsem to zrušit. Tak snad příště!
Další rozhovory se zahraničními hvězdami letošního Comic-Con Brno & Junior si můžete přečíst v kulturní rubrice Aktuálně.cz.
Mohlo by vás zajímat: Aktuálně.cz na festivalu popkultury Comic-Con Brno & Junior

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗