Jitka Ludvíková: Při psaní knih dám hodně na vlastní intuici
Je pravda, že jste už od dvanácti let plánovala kariéru spisovatelky?
Ano, už tehdy jsem milovala literární tvorbu, psaní krátkých povídek, básniček i divadelních her. Bratranci si museli obléct kostýmy a hráli mnou určené role. Většinou to byly žertovné kousky, žádné horory či detektivky.
Proč jste ale pak studovala práva?
Mě bavilo úplně všechno, například přírodní vědy, takže to chvíli vypadalo, že bych mohla být lékařkou. Ve hře byly i žurnalistika a práva. Rozhodla jsem se nakonec rozumově. Psát přece můžu kdykoliv, ale je potřeba vystudovat něco seriózního. Takže mě čekala kariéra v advokátní kanceláři. Jenže pak jsem narazila na to, že mi nesedí stát na straně někoho, kdo není zrovna morální.
Vaše první knihy ale nejsou detektivky, proč jste nezačala rovnou kriminálkami?
Já jsem vždycky ráda četla, ráda psala o všem možném a zajímaly mě různé tvůrčí experimenty. Zpracovávám vždycky příběh, který mám v hlavě, žánr si příběh určí sám. Nejprve vznikaly knihy o mezilidských vztazích, což byly různé historky, co jsem kde slyšela. Potom jsem napsala i knihy pro děti.
Teprve později přišly detektivky. Já totiž dám hodně na intuici a vznik detektivní knihy podmínila potřeba sepsat příběh, který v sobě spojuje napětí, tajemství, propracované lidské charaktery a plno nečekaných zvratů.
Nejprve jste využívala pražské reálie, potom jste je posunula do Jindřichova Hradce?
Ano, nejdřív to byla pražská kriminální série. Jenže pak mi kamarádka řekla, že tam mám chyby, protože jsem Prahu samozřejmě detailně neznala. Tak jsem se rozhodla pro Jindřichův Hradec, moje rodiště, které znám mnohem lépe. První kriminálkou bylo v roce 2023 Srdce z ledu, s dvojicí vyšetřovatelů Kašmír a Lišková.
Proč musí být ve všech detektivkách, i v těch vašich, stereotypy, že novinář je bulvární hyena kazící práci policistů a vyšetřovatelka arogantní ranařka?
Je pravda, že moje vyšetřovatelka Magda Lišková je sexu chtivá, přelétavá i rozháraná, kterou by nikdo nechtěl mít doma. Stavěla jsem ji jako kontrast k jejímu dokonalému kolegovi kapitánu Renému Kašmírovi. Ale já si myslím, že v realitě se žena mnohem lépe prosadí taktikou a využitím ženských zbraní, tím myslím emoční stránku, a ne arogancí.
V knize Srdce z ledu je mrtvá nalezena na zamrzlém ostrůvku uprostřed rybníka. Je děj inspirován skutečnou jindřichohradeckou vraždou Soni Illeové?
Ten případ z roku 2008 u nás tehdy rezonoval, že ve mně asi něco zanechal. Možná by bylo zajímavé napsat o tom dokumentární knihu. Když se žena ztratí z vánočního večírku, sedne venku do auta, nechá si v hospodě věci a za půl roku ji najdou spoutanou, nahou v Nežárce, je to určitě silné téma. Jenže vy musíte obcházet lidi, co s tím měli něco společného, a jitřit jim rány. Asi by to bylo i pro mě citlivé.

Foto: Jan Šída, Novinky
Novinku Les mrtvých Jitce Ludvíkové pokřtil herec Jaroslav Satoranský alias major Koutný z Policie Modrava.
Vaše novinka Les mrtvých se odehrává mezi ochotníky. Jak si vybíráte místa dějů?
Většinou mě osloví vlastní zkušenost. Dcera mi v Srdci z ledu poradila, ať dám mrtvou na ostrůvek. Zamlada jsme tam bruslili, takže to byl návrat ve vzpomínkách.
Do gymplu, kam jsem zasadila detektivku Chcípneš, jsem chodila a toho místa, kde byla nalezena mrtvola, jsem se jako malá hodně bála. A v novince Les mrtvých jsem děj provázala s ochotnickým spolkem, kdysi jsem členkou místního ochotnického spolku taky byla.
Konec knihy je otevřený. Bude pokračování?
Právě na něm pracuju. Detektivka ponese název Mrtvý kozel a tentokrát se dostanu do prostředí Vysoké školy ekonomické. Máme u nás pobočku, před listopadem 1989 se budově, ve které nyní je, říkalo kokos, tedy komunistický kostel. Co se týče děje, tak posunu životní osudy kluků, kteří v Lese mrtvých byli na střední škole a teď se snad dostanou výš. Jeden je starostův syn, takže se nabízí možnost zabrousit i do komunální politiky.
Chtěla byste, aby se nějaká vaše detektivní kniha zfilmovala?
Zfilmování kriminálky bych se určitě nebránila. Je otázka, kdo z herců by Kašmíra a Liškovou hrál. Možná Vladimír Polívka nebo David Švehlík, oba by mi tam typově i herecky seděli. A jako drsnou Liškovou bych se nebála obsadit Evu Podzimkovou, podle mě by to zahrála skvěle.

Foto: Jan Šída, Novinky
Spisovatelka už pracuje na pokračování knihy Les Mrtvých.
Pracujete ještě na něčem?
Píšu dětskou knihu o malém klukovi, co objevuje svět díky svému strýčkovi. Mám také písňové texty, ale ty nikomu nenabízím. Ráda bych napsala román, do kterého bych poskládala příběh, co se stal v minulosti, ovšem zasazený do současnosti.
Mám i divadelní scénář. Prostě píši na všech frontách. A když dopíšu knihu a mám v sobě stále hodně emocí, tak dělám speciální rituál. Vždy namaluji obraz a do něj jakoby odhodím zbytek emocí z psaní.
内容来自 Novinky.cz - Kultura,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗
