Csaplár se tvrdě opřel do českých legend kvůli Nedvědovi a spol.
O změnu myšlení v českém fotbale se nepokouší pouze reprezentace. Už od srpna se o to Csaplár snaží z pozice GTM (grassroots trenér mládeže), do které ho jmenoval Středočeský fotbalový svaz. „Vydáváme se cestou upřednostňování herní kvality před tabulkou, to je celé. Žádné čáry, naprosto jednoduchá věc,“ říká s úsměvem Csaplár.
Český fotbal se angažováním trenéra Santi Denii vydal cestou změny. Prvotní nadšení ale po šesti porážkách v elitní Lize národů vystřídala skepse. Jste i tak přesvědčený, že nastoupený směr je správný?
U mě je to jednoznačné, je to moje DNA. Fandím této cestě, podporuji směr, který zaštiťuje Pavel Nedvěd, Radek Bejbl, Santi Denia a samozřejmě David Trunda. Držím jim palce. Víte, ono je to ale vlastně strašně jednoduché.
Jak to myslíte?
No, buď si řekneme, že nemáme fotbalisty a budeme dál hrát antifotbal. Ale pak se tomu nikdo nedivme. Nebo existuje druhá cesta, kterou teď preferujeme. Samozřejmě, přicházejí během ní chyby, přehmaty, ale hlavní směr zůstává stejný. Na prvním místě musí být herní kvalita. S tím, že vám to potom přinese výsledky.
Jenže ty nejsou, což je mocný argument skeptiků.
Nemohlo nás potkat nic lepšího než konfrontace s top týmy světa. Viděli jsme realitu, která byla mnoho let schovaná pod antifotbal, jenž byl občas přikrytý dobrým výsledkem. Nikdo teď nemohl vědět, co se stane, pokud se pokusíme hrát fotbal. Dlouhé roky jsme něco takového nezkusili. Jde o to, aby se kluci v nároďáku herně zlepšovali a posouvali. Řada z nich prošla kompletně celou českou mládeží, kde neslyšela nic jiného než slova týmovost, zodpovědnost, vysoký presink, střední blok. Zní to komicky, ale teprve nyní zjišťují, že fotbal se hlavně hraje.
Úspěchy ale pragmatický styl občas přinášel.
Vezměte si, jak ho většina lidí kritizovala. A teď přijde někdo, kdo to chce změnit, a my po šesti zápasech řekneme, že tohle ne? Ty reakce mě ani ne tak překvapují, jako znechucují. Především od některých bývalých reprezentantů. Pod tvrdou palbou kritiky je hlavně Pavel Nedvěd. Klobouk dolů před ním, že se touto cestou vydal a stojí si za ní. Ze všech bývalých úspěšných fotbalistů je on, a možná Petr Čech, jediný, kdo musel kvalitu na funkcionářské úrovni prokázat. Nedvěd v Juventusu, který vyhrával tituly, Čech v Chelsea. Nedvěd při nástupu do funkce prohlásil, že postoupí na mistrovství světa a cíl naplnil. On si na svůj plat vydělal, nikomu nic nedluží.
Ale na MS se postoupilo právě antifotbalem.
Jenže ten jsme hráli posledních iks let! Teď, když přišli Nedvěd s Deniou a řekli, že to chtějí změnit, je bude někdo kritizovat? Nebyla by na místě spíš trpělivost a podpora? Podívejte se, ve své podstatě je mi současných hráčů líto.
Proč?
Vezměte si, kolikrát jsme na úrovni od patnáctky do jednadvacítky porazili například Chorvaty. Mnohokrát. Klepali jsme se po ramenou, jak jsme skvělí. Ne, skvělé to nebylo, protože kvalitním fotbalem jsme je neporáželi. Takzvaná týmovost, semknutost, bojovnost a pracovitost, což jsou určitě dobré vlastnosti, byly jednoznačně nadřazovány fotbalovosti. Což dobré není. Zatímco my jsme vyráběli výsledky a postupy, Chorvati vyráběli fotbalisty. Když se čeští hráči učili presink, represink, vysoký blok, střední blok, týmovou taktiku, Chorvati se učili kličky, střelbu, zpracování balonu a tak dále. A když na výsledcích a tabulkách začne opravdu záležet, tak nám Chorvati můžou dát klidně osm gólů.
Druhá strana ale tvrdí: nemáme na tento styl hráče, budeme jenom prohrávat.
Opakuji, návrat k antifotbalu je cesta do pekel. Současná změna má totiž také pozitivní vliv na trenéry mládeže. Když vidí hrát nároďák, spousta z nich bude chtít hrát stejně. Pokud od nynější snahy ustoupíme, tak kluci, co umí hrát fotbal, budou ve velkém odcházet do zahraničí. Jeden z důsledků toho bude, že česká první liga bude takovou druhou soutěží afrického kontinentu. Zkrátka, když se nezačne současné progresivní myšlení, které nestojí ani korunu, posouvat na nižší úroveň, nepřestaneme si nalhávat, jak jsme skvělí, a pokud nebudeme výkon a kvalitu dávat před výsledek, tak nás dobrá budoucnost nečeká.
Také proto jste se do fotbalu nyní vrátil?
Středočeský fotbalový svaz chtěl změnu. Tuhle cestu, důraz na kvalitu fotbalu a na to navazující vzdělávání trenérů, schválil zkraje listopadu výkonný výbor Středočeského svazu jednomyslně. Na projektu pracujeme už od začátku srpna. Každý pátý klub a každý šestý hráč jsou ze středních Čech, má to tedy velký záběr. Vydáváme se cestou upřednostňování herní kvality před tabulkou a dílčími výsledky. Jedním z našich úmyslů je povinné zařazení jednoho dorostence do základní sestavy v mistrovském utkání. Naše motto je - cílem každého utkání je vítězství, ale pouze rozvíjejícím způsobem. Tedy žádné čáry, naprosto jednoduchá věc.
Vidíte světlo na konci tunelu?
Rozhodně ano. Jasně, je třeba hluboké analýzy, ale některé věci můžeme udělat hned. Věřím, že většina trenérů po stanovené cestě půjde. Hráči jsou výsledkem jejich práce. Cílem koučů musí být hráč, nikoli postup, sestup nebo tabulka. Všichni trenéři by měli vědět, že u hráčů do jednadvaceti let je tým prostředek. Cílem se stává až v seniorském fotbale. Hráči jen dělali a dělají to, co po nich trenéři v akademiích a mládeži chtěli a chtějí. Výsledek všichni vidíme na reprezentační úrovni. Tohle není hon na čarodějnice, ale realita. Proto je mi hráčů líto, za současný stav nemůžou.
Ale jen o trenérech současný stav českého fotbalu není.
Souhlasím. Celá problematika je komplexnější. Například, jeden z největších zločinů na českém fotbale je přestupový řád v mládeži. Velké kluby si vezmou, koho chtějí. Jejich trenéři jsou spíš manažeři. Vezmou si jakékoli hráče, sestavují z nich týmy a říkají si, jak to dělají skvěle. Místo, aby se na prvním místě soustředili na jejich individuální rozvoj a vývoj. Prvkem, který tito trenéři ve většině postrádají, je princip zodpovědnosti za hráče.
Jak dlouho může trvat, než se věci obrátí k lepšímu?
Na Euru 2004 jsme Němce rozebrali jako lego. S náhradníky. Němci ale nelenili, okamžitě vydali nové projekty, jak budou fotbal dělat. Za dva roky hráli semifinále mistrovství světa, za dalších osm let se stali mistry světa.
Jenže, je ve specifickém českém prostředí možné uskutečnit to, co dokázali Němci? Že se opravdu pojede po linii fotbalových dovedností.
Nemůžeme kopírovat Německo. Musíme vyjít z národní mentality. Změna je ale hrozně rychlá. Nedovednostní činnosti, jako jsou presink, represink, bloky, dostanete do hráčů ani ne za měsíc. První dovednostní činnost přichází s odebráním míče soupeři. My do kluků v mládeži bohužel pereme především nedovednostní činnosti. Děláme tím samozřejmě výsledky, ale fotbal je hrát neučíme. Potom koukáme na Dány, na Nory a na další. Fotbalová dovednost by měla být mantrou.
Jste tedy vážně optimista?
Jinou cestu neznám, nemám plán B. Neumím predikovat, ale chci věřit, že síly kreativity, tvořivosti, konkurenceschopnosti, které chtějí vytvořit nové Nedvědy, Poborské, Rosické, zvítězí. Celý život pro tohle dělám maximum. Do této chvíle dostávala tahle skupina pěkně na zadek. Ale pozor. Ze své pozice jezdím na utkání krajských výběrů. Chci vykřičet do světa, že máme neskutečné, mimořádné talenty. Je jich dost, jen jim je třináct, čtrnáct let. Jde o to, jestli je budeme učit hrát fotbal nebo je vrátíme k tabulkám a střednímu bloku.
内容来自 Sport.cz - Hokej,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗



