Stallone jako živý. Film Já, Rocky je strhující pohádka o snu, který odmítl zemřít

Děj životopisného filmu se odehrává v první polovině sedmdesátých let. Mladý Sylvester Stallone (Anthony Ippolito) neúspěšně prochází konkurzy, přijímá podřadné role (i v softpornu) a s věrným psem Butkusem přespává na newyorské ulici. Žádná skutečná herecká příležitost ale Slyovi do cesty nepřichází, a tak na popud své přítelkyně Sashy (AnnaSophia Robbová) začne psát vlastní scénář.

Snímek poměrně věrně ilustruje Stalloneovu cestu k vysněné roli: důležité momenty vzniku nápadu, kdy se v televizi odehrává zápas mezi Muhammadem Alim a Chuckem Wepnerem, natáčení s minimálním rozpočtem, kde byl na každý záběr pouze jeden pokus, i četná zranění, která Stallone během akčních scén utrpěl.

Některé biografické detaily však film do značné míry dramatizuje nebo je naopak vypouští. Stallone například rozhodně nebyl v psaní scénářů takový zelenáč, jak jej tvůrci prezentují, a s herectvím měl podstatně víc zkušeností, i když šlo o menší role.

Stallone k nerozeznání od toho skutečného

Celý film stojí a padá s představitelem hlavní role Anthonym Ippolitem. Nejde přitom o první případ, kdy ztvárnil reálnou postavu. V seriálu Nabídka, který pojednává o natáčení filmu Kmotr, hrál Al Pacina.

Role Stallonea byla ale o poznání náročnější, a to nejen fyzicky. Přesto se Ippolito nelehkého úkolu zhostil skvěle a jeho nasazení, včetně hlasové přípravy, mimiky a chůze, je spolu s maskérskou proměnou natolik přesné, že divák chvílemi zapomíná, že nesleduje skutečného Stallonea. A to samé platí o Stephanu Jamesovi, který se s obdobnou vervou ujal postavy Carla Weatherse à la Apollo Creeda.

Režisér Peter Farrelly navíc výborně zachycuje tehdejší dobu. Hned úvodní sekvence, kdy Stallone neuspěje na konkurzu a vychází do špinavých newyorských ulic, připomene snímek Taxikář (1976) a podobné filmy nového Hollywoodu. Kamera i výprava pak věrně vracejí diváka do sedmdesátých let. Atmosféra je tak jednou z největších předností snímku.

Milostný dopis filmu navzdory sentimentu

Nejsilnější je film tam, kde rekonstruuje natáčení původního Rockyho. Tvůrci pečlivě přehrávají klíčové scény originálu a ukazují, kolik úsilí a kompromisů stálo za dílem, které se dnes jeví jako samozřejmá klasika.

Vrcholem je moment, kdy režisér John G. Avildsen (Jay Duplass) po Stalloneovi chce, aby podal herecký výkon ve scéně, jež filmu takzvaně dodá duši. Stalloneův improvizovaný monolog, v němž vzpomíná na komplikovaný vztah s otcem, tím pro znalce původního snímku nabírá na síle a výsledkem je scéna, která Rockymu dodává nový rozměr a chytí za srdce.

Ostatně celý film oplývá velkou dávku sentimentu, neboť Já, Rocky je v jádru pohádka se šťastným koncem. V rámci této stylizace pak chtě nechtě musí ignorovat poměrně zásadní události, které ve Stalloneově osobním životě přišly později. Zobrazení zákulisí natáčení Rockyho II (1979) by tento krásný a lehce naivní obraz zřejmě náležitě rozbilo.

Ve výsledku ale Já, Rocky funguje velmi dobře, protože je adekvátně dojemným a zručně natočeným filmem o tom, že sny se plní, pokud za nimi člověk jde s dostatečnou dávkou vášně, vytrvalosti a štěstí. Pro fanoušky Rockyho jde o zjevení a druhé Vánoce, pro ostatní o tradiční příběh outsidera, kterému je radost fandit. Hlavně ale zhmotňuje krásnou naději, že jednou ty pomyslné schody úspěchu dokáže vyběhnout zase někdo další.

Film

Já, Rocky (2026)

Režie: Peter Farrelly

Bioscop, česká premiéra 19. listopadu 2026

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj

内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

用 HomepageTab 新标签页关注 RSS,打开浏览器就能看到更新。

安装 HomepageTab