Kvůli handicapu ji nechtěli přijmout do kavárny. Dnes sama vlastní rovnou dvě a peče vyhlášené koláčky
Když se ucházela o práci v jedné z letenských kaváren, jeden ze spolumajitelů si nepřál, aby ji přijali. Vadilo mu, že by kvůli svému tělesnému handicapu nedokázala dosáhnout na vysoké police a regály, a obával se případného pracovního úrazu. Nakonec ale v tomto podniku příležitost dostala a všichni prý byli později rádi, že ji přijali.
Dnes už o svých schopnostech nepotřebuje nikoho přesvědčovat. V pražských Vršovicích totiž stojí za dvěma vlastními podniky – kavárnami Tvoje máma a Druhá Máma, zvanou také Máma 2 či Máma na druhou.
Její cesta k nim přitom začala docela obyčejně: domácími buchtami a bábovkami, které pekla s rodinou každý víkend. Později se k nim přidala láska k fotografování, a tak když kolem roku 2010 začaly být populární foodblogy, rozhodla se obě záliby propojit. A pak se z koníčku postupně stala práce, z práce podnikatelský sen a z něj kavárna, která si našla své zákazníky.
Z nenávisti se stala láska
V gastru začala v kavárně v Českých Budějovicích, kde pomáhala také s pečením. Právě tehdy začala přemýšlet o tom, že by jednou chtěla mít vlastní podnik.
Svůj zájem o sladké proto posunula dál a dálkově si dodělala učební obor cukrář a vlastní kavárna pro ni postupně přestávala být jen představou. Velký krok učinila v roce 2017, kdy začala hledat vhodný prostor. A už na konci téhož roku objevila místo, kde dnes sídlí Tvoje máma, která Slovinskou ulici rozvoněla v lednu 2018.
Původně přitom chtěla zůstat na Letné, kde tehdy bydlela a kde se cítila jako doma. Ve Vršovicích předtím prakticky nebyla. Tato část Prahy se jí ani nelíbila. Nakonec se ale pro Vršovice rozhodla, protože nalezený prostor byl již zkolaudovaný a připravený k převzetí. A měsíc po otevření kavárny se do stejného domu dokonce přestěhovala.
„První měsíce jsem měla pocit, že to tady nesnáším. Přišlo mi, že je to tu nudné, zapadlé a nic se tu neděje,“ vzpomíná. Dnes už to vidí jinak. Vršovice se za roky proměnily a ona sama si zvykla na jejich klidnější atmosféru. Zatímco dříve jí chyběl ruch Letné, nyní už by se do přelidněnější části hlavního města vracet nechtěla.

Rodinný byznys s vyhlášenými koláčky
A i když s nalezením místa měla trable, menu bylo jasné. Od začátku chtěla, aby její kavárna nabízela především poctivé domácí pečení a tradiční české dezerty. V době, kdy podnik otevírala, byly v kavárnách mnohem běžnější cheesecaky nebo makronky. Proto chtěla jít trochu jinou cestou. Důležitá však pro ni byla také čerstvost. „Chtěla jsem, aby si zákazníci mohli dát pečivo připravené přímo v daný den. Ideálně ještě teplé,“ přibližuje.
Jedním z největších taháků podniku jsou dvojctihodné koláčky. Těch se prodává ze všech druhů pečiva nejvíce. Zákazníci si je odnášejí po několika kusech, někdy rovnou ve větším množství do kanceláře. Na jejich oblibě přitom podle majitelky není nic tajemného. „Těsto je úplně základní kynuté, neděláme s ním nic speciálního. Důležité je dát tam opravdu hodně náplně, pořádně je pomašlovat a dodat je čerstvé. S dostatkem rumu,“ vysvětluje.
Podnik navíc není jen jejím dílem. Postupně se z něj stal rodinný byznys. Rodiče jí pomáhají s účetnictvím, legislativou a administrativou. Sestra se zapojuje do objednávek a švagr vytvořil aplikaci pro plánování směn. Hlavní provozní rozhodnutí však zůstávají na jejích bedrech.
Vezme schůdek z IKEA a je v pohodě
Tělesný handicap dnes již zkušené podnikatelky se týká především končetin, které se nevyvíjely stejně jako u většiny lidí. I přesto vyrůstala v prostředí, kde s ní rodiče chtěli zacházet jako s ostatními dětmi. V dětství sice absolvovala operace a rehabilitace a rodiče o její zdraví měli přirozeně větší obavy, nikdy ji však neoddělovali od ostatních. Chodila do běžných vzdělávacích institucí, navštěvovala klasické dětské kroužky nebo se účastnila tělocviku.
„Tohle považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké pro mě mohli udělat. Díky tomu jsem si i zvykla hledat vlastní způsoby, jak zvládat běžné situace,“ dodává. Což platí i v práci.
Když nastupovala na zkušební směny do kaváren, nosila si s sebou malý schůdek z IKEA. „Ten mi pomáhal dosáhnout tam, kam jsem potřebovala, a mohla jsem díky němu pracovat i v prostředí, které nebylo nijak speciálně upravené. A byla jsem v pohodě,“ vypráví. A tak ani při zařizování vlastní kavárny se nesnažila vytvořit úplně odlišné pracovní prostředí. V provozu sice mají jeden nižší pracovní stůl, který se osvědčil nejen jí, ale také některým drobnějším kolegyním, jinak ale zůstalo vybavení standardní. Hlavně ze solidarity.
„V úplně ideálním stavu budu ráda, když tam fyzicky nebudu pracovat a budu to jen řídit. Bylo by asi sobecké udělat nízké stoly a pak tam chodit na jednu směnu za čtrnáct dní, když by to ostatním znepříjemňovalo práci,“ popisuje svůj přístup. Neznamená to ale, že by pro ni byl provoz jednoduchý. V gastronomii totiž pracovníci běžně přenášejí těžké věci, což nemíjí ani ji. I proto nyní začala chodit dvakrát týdně do posilovny, kde cvičí s trenérkou. „Potřebuji zesílit, abych unesla více pytlů mouky,“ směje se.
Útulnost a chaos nadevše
Provozování kavárny tak pro ni nebylo jednoduché spíš kvůli věcem, které řeší i ostatní podnikatelé. „Krize přicházejí pravidelně, někdy i po nepovedeném pracovním dni,“ říká upřímně s úsměvem.
Největší pochybnosti prý zažívala na přelomu loňského a letošního roku, kdy začala dokonce přemýšlet, jak by mohla podnikání postupně ukončit. Nakonec ale zjistila, že jí nevadí vedení kavárny ani práce s lidmi. Spíše potřebovala změnu. A tak se po osmi letech na jednom místě, kde se provoz ani vizuál příliš neměnily, rozhodla otevřít druhou kavárnu, kterou chtěla pojmout trochu jinak. „A já bych vlastně ani zavřít nemohla, protože bych nevěděla, co jiného bych dělala,“ směje se.
Zatímco první podnik je útulný, plný dřeva, dekorací a různých drobností, druhý měl být modernější, jednodušší a minimalističtější. Zároveň ale mělo zůstat zachované to nejdůležitější: kvalita pečiva a kávy. Časem si ovšem uvědomila, že právě útulnost a lehce chaotická atmosféra první kavárny jsou tím, co jí i jejímu týmu jde nejlépe. Proto do druhého podniku plánuje postupně přidávat obrazy, dekorace a další věci, které mu dodají osobitější charakter.
Oba podniky navíc spojuje i jejich příběh. Když totiž Klára otevírala Tvoji mámu, lidé ji varovali, že prostor je zakletý. Předchozí kavárny se tam střídaly jedna za druhou. První měsíc jí dokonce někteří návštěvníci chodili říkat, ať podnik rovnou zavře, protože tam stejně nikdo nebude chodit. A podobně komplikovanou minulost má i prostor Mámy 2 na Kodaňské. Majitelka ale věří, že zkušenost z prvního podniku jí pomůže překonat i tuto překážku a prolomí smůlu tohoto místa.
Kvalita i za dvacet let
Když pak zrovna neboří mýty a neřídí provoz kaváren, ráda tráví čas se psy, věnuje se keramice nebo odpočívá doma u filmu. Keramiku si oblíbila v posledních dvou letech a z jejích výtvorů si můžete vychutnat kávu či sladké v obou podnicích. A protože má nyní čerstvě za sebou otevření druhé kavárny, další velké expanzní plány zatím nemá. S rodinou sice uvažují o vybudování domu někde za Prahou, kde by mohl vzniknout i nějaký podnik, ale momentálně si chce užívat to, co už vybudovala. A doufá, že vše pošlape tak, jak má.
„Byla bych ráda, kdybychom ještě pár let zvládli fungovat, měli dost zaměstnanců, vždycky dost napečeno a aby podnikání fungovalo a lidé chodili,“ říká. A co by si přála, aby o jejích kavárnách lidé říkali za deset nebo dvacet let? „Nemusí to být nic převratného. Největší radost by mi udělalo, kdyby mi zákazníci řekli, že k nám chodí už dvacet let a pořád je tu to stejně dobré,“ uzavírá.
Zdroj: autorský text
Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗