Ve Zlíně zbyl poslední hudební klub. Zelenáčova šopa funguje už třicet let

Hudební život ve Zlínì by nebyl tím, èím je, kdyby na zdejší mapì chybìla na první pohled nenápadná døevìná hospoda Zelenáèova šopa u podjezdu v Dlouhé ulici. Je to totiž poslední klub ve mìstì, kde se pravidelnì hraje živá muzika. Letos tento podnik slaví tøicet let existence.

I když by název napovídal, že se tady hraje hlavnì folk a country, repertoár je podstatnì širší. Od šansonu pøes jazz a blues až po rockové kapely. Pro místní muzikanty je to v podstatì jediné místo v krajském mìstì, kde si mohou zahrát.

Nechybí ale ani skuteènì zvuèná jména. „Pravidelnì tu vystupuje Ivan Mládek, trumpetista Laco Deczi nebo Robert Køes�an s kapelou Druhá tráva. Úèinkují tady i amatérské divadelní soubory, konají se tu cestovatelské pøednášky,“ øíká zlínský hudebník Martin Juøík, mezi pøáteli známý pod pøezdívkou Èurda. Právì on stál u zrodu podniku a provozuje jej.

Èím to, že ze zlínských hudebních klubù zùstala jen Zelenáèova šopa?
Je to nejspíš generaèní zmìnou. Mladí dnes mají na hudbu jiný náhled, nevyhledávají živé hraní, pøijímají muziku z internetu a rùzných médií. Když mi bylo osmnáct dvacet let, jezdil jsem do Brna a s kamarády, co tam studovali, jsme šli do jakéhokoliv klubu a bylo jedno, co tam hraje. Když nás to bavilo, tak jsme tam zùstali. Dnes mladí lidé nemají tuto touhu poznávat. Vlastnì ani nevyhledávají spoleènost, vytváøejí si ji ve virtuálním svìtì. Nová generace už nedorostla a na jazzové nebo bluesové koncerty chodí lidé nad ètyøicet let. Nové mladé publikum není.

Co s tím?
Asi bude potøeba nìjakou generaèní obmìnu, až nìkdo pøijde na to, že nestaèí jen stahovat a poslouchat, ale že je trendy jít mezi lidi a zažít koncert naživo. Vìøím tomu, že se ta doba vrátí. Muziku v nìjakém zaøízení si mùžu poslechnout kdykoliv, ale na tu kapelu, která pøijede do Zlína, se mùžu naživo podívat jen tady a teï. Když sem dovezeme nìjaké hodnì zajímavé zahranièní muzikanty, jsou to èasto neskuteèné zážitky. Mnohé tyto kapely už tøeba na èeské turné vùbec nepøijedou, proto mì mrzí, že si to lidé nechají uniknout.

Není dùvodem i to, že chybí vhodné prostory?
Ještì na zaèátku 90. let byla ve Zlínì spousta míst, kde se hrávalo naživo. Bartošùv dùm na Mladcové, Tatry v Jaroslavicích, sály na Podvesné nebo na Lesní ètvrti. Dùm kultury mìl dva sály, byla tu Družba nebo kulturák v Malenovicích. Tyto prostory postupnì zmizely. Tìžko øíct, kdo za to mùže. Každopádnì mìsto pøišlo o toto institucionální zázemí, které mìlo v minulosti. Muzikanti pøišli o prostory, kde hrát a zkoušet.

Mùže v tom nìjak pomoci mìsto?
Muzika bez podpory nepøežije. Buï mìsto, nebo nìjaký mecenáš. Ve Zlínì byl legendární Golem. Ten financoval Jiøí Devátý, který do nìj dával peníze z nájmù prostor a dalších svých komerèních aktivit. My dostáváme nìjaké peníze na dramaturgii od mìsta, èásteènì si koncerty na sebe vydìlají samy, ale do velké míry se financují z toho, co vydìlá hospoda.

Proè vlastnì název Zelenáèova šopa?
Pùvodnì se tak jmenoval obchùdek, který vznikl na podzim roku 1991. Mým plánem bylo provozovat kontaktní kanceláø pro prodej vstupenek, výlep plakátù a podobnì. Ale vìci se vydaly jiným smìrem, když jsem se dostal k zajímavým armádním výprodejùm. Maskáèe, kanady, pohorky, nože, myslivecké obleèení. A mezi tím stojany s kytarami nebo klávesy Casio. To vše a ještì mnoho dalšího jsme tehdy prodávali. Vznikl jakýsi mix trampského obchodu, army shopu a hudebnin. Prostì vše možné pro lidi, co jezdí na vandry nebo do pøírody, trampy, skauty, prostì pro zelenáèe. A tak vznikl název Zelenáèova šopa – Greenhorn’s Shop.

Ikonická socha Golema ve stejnojmenném zlínském rockovém klubu

Èasem se obchod pøestìhoval o kousek dál a zmìnil se v hospodu a hudební klub. Jak?
V podjezdu nás brzy zaèal trápit nedostatek prostoru. Jednoho dne mi nabídl jeden ze zákazníkù možnost pronájmu v sousedním domeèku. Nejprve jsme tam pøestìhovali obchod, ale lákalo mì využít i kouzelný dvorek, kde mohlo být venkovní posezení. Malá zahradní restaurace na jeho místì vznikla v roce 1996. Pozdìji jsme ji zastøešili a vznikl prostor pro hudební produkce.

Jak se zrodila myšlenka poøádat kulturní akce?
Cílem bylo vytvoøit místo, kam mohou lidé pøijít s kytarou, sednout do kouta a jen tak si zahrát. Kdysi se takto hrávalo ve spoustì hospod. Chtìli jsme proto nabídnout muzikantùm prostor. Už od zaèátku byla dramaturgie hodnì široká. A když skonèil klub Golem a pozdìji i Bamboo a další, zájemcù o vystoupení ještì pøibylo. Také jsme zaèali zvát kapely skuteènì zvuèných jmen, jako jsou AG Flek, Druhá tráva s Robertem Køes�anem, Nezmaøi, Hop trop, Ivan Mládek, Funny Fellows a Peter Lipa ze Slovenska, obèas i písnièkáøi nebo jazzmani ze zámoøí.

Zelenáèova šopa je vyhlášená nejen kulturním dìním, ale také velkým výbìrem pivních speciálù. Je to zámìr?
Chceme ukázat, že na svìtì je spousta piv, která stojí za ochutnání. Naší filozofií je vyhnout se známým znaèkám a nabídnout nìco nového a zajímavého. Èeský pivaø postupnì bere na vìdomí, že kromì toho našeho piva plzeòského typu existují další skvìlé pivní lahùdky. Lidé chodí a natìšenì se ptají, co máme na èepu nového. Existuje spousta dobrých malých pivovarù. Jeden z nich je místní Malenovický švec, se kterým spolupracujeme už od jeho zaèátkù. Vaøí pro nás speciální pivo, které nikde jinde nekoupíte. Jmenuje se 111, podle èísla popisného naší hospùdky.

Cítíte se být víc hospodským, hudebníkem nebo dramaturgem klubu?
Tìžko øíct. To vše patøí k sobì. Nedokážu si pøedstavit, že bych byl jen hospodský, to by mì nebavilo. Na druhou stranu mi právì provozování hospody umožòuje vytvoøit místo pro setkávání muzikantù a poøádání koncertù. Ze všeho nejdøív jsem ale byl hudebník. Od toho jsem se dostal nejprve k prodávání hudebních nástrojù a pak k provozování hospodského klubu. Muzika s živností se prostì logicky propojila.

Cimbalistka a skladatelka Zuzana Lapèíková pøi vystoupení se svými žáky v hudebním klubu Zelenáèova šopa ve Zlínì. (leden 2026)

Vše tedy zaèalo hudbou. Jak jste se k ní dostal?
Nemám žádné hudební vzdìlání. Prošel jsem jen drama�ákem na Malé scénì ve Zlínì pod vedením Antonína Navrátila. To pro mì byl obrovský guru, který mì nauèil nestydìt se a vystupovat pøed lidmi. Ke kytaøe jsem pøièichl ve tøinácti ètrnácti letech, kdy jsme na táborech hráli a zpívali rùzné známé trampské písnièky. Ke hraní s kapelou mì pøivedl Jiøí Novotný, legenda zlínského bluegrassu a lídr kapely Hazard. První vystoupení s Hazardem jsem absolvoval na pódiu kina Lípa v Otrokovicích.

Hrajete na mandolínu, to není moc obvyklý nástroj. Proè zrovna mandolína?
Chtìl jsem se odlišit, protože táborákových kytaristù byla všude spousta. Tak jsem se zaèal sám uèit na mandolínu. Ve své dobì jsem byl urèitì nejlepší mandolinista ve Zlínì, protože jsem tady byl jediný. (smích) Až pozdìji se objevili další šikovní mladí hráèi, kteøí mì naprosto pøeválcovali. Nemám žádné hudební ambice, je to pro mì hlavnì koníèek.

A co skupina Podjezd?
Když jsem zaèátkem 90. let otevøel krámek s trampskými vìcmi v podjezdu v Dlouhé ulici, zkoušeli jsme s novou kapelou pøímo v tom obchùdku. Odházel jsem stranou maskáèe a kanady, co jsem tehdy prodával, a hráli jsme. Tehdy ještì jen v akustické sestavì. Jen jsme poøád nemohli vymyslet název, proto jsme se pojmenovali podle toho místa – Podjezd.

Hrajete už 35 let.
Z pùvodních èlenù zùstal kromì mì jen Tomáš Jícha. Složení kapely se pìknì usadilo. Napøíklad Pepa Vojtášek je skuteènou osobností zlínské hudební scény. Hraje na baskytaru a taky na kontrabas. V souvislosti s posunem od èistì akustické hudby k modernìjšímu pojetí se objevil Roman Gerža s bicími. Tím nejpodstatnìjším pøínosem a tváøí kapely se ale stala zpìvaèka Radka Janeèková. V prosinci chystáme dva pøedvánoèní koncerty, kde chceme ty naše pìtatøicetiny oslavit.

Majitel Zelenáèovy šopy Martin Juøík. (listopad 2026)

Co øíkáte na zlínskou hudební scénu?
Máme tu spoustu šikovných muzikantù. Jsou tu nestoøi, kteøí zlínskou scénu drží, kapely Blues Station, F-dur Jazz Band nebo Orange, ale jsou tu i mladší hodnì šikovné a zábavné kapely, jako je napøíklad Franc Alpa. Je to i hodnì žánrovì pestré, Creedence Clearwater Tribute, Tokyo, Šufunky gang nebo Capela Obscura, kteøí hrají francouzské vìci.

Pøichází doba adventních jarmarkù a s nimi spojených koncertù na námìstích. Mnohdy jsou to i hodnì zvuèná jména. Vy patøíte ke kritikùm takových akcí zdarma. Proè?
Mìsto sice ožije a dìlá nìco pro kulturu, ale myslím si, že by to mìlo být v menší míøe. Honoráøe kapel, produkce, technika, to vše stojí hodnì penìz. A jakákoliv kultura zadarmo poškozuje ty, co si musí na provoz vydìlat. Vlastnì na to doplácí i mìstské instituce, jako je divadlo a filharmonie. Lidé nejsou vychováváni k tomu, aby si uvìdomili, že i kultura má svou hodnotu a nìco stojí. Možná si ani neuvìdomují, že to zaplatí jinou formou, ze svých daní a z rozpoètu mìsta. Mnozí nemají problém dát velké peníze za vstupenku na hokej, na fotbal, do multikina, ale s lístkem do klubu už problém mají.

Co chystáte u vás v klubu do konce roku?
Mám tady muzikanty, o kterých bych si døív ani nemyslel, že tady budou hrát. Tøeba Originální pražský synkopický orchestr, dvì anglické bluesrockové kapely, slovenskou swingovou kapelu Funny Fellows. Tìším se na pøedvánoèní dvojkoncert Druhé trávy, která vydala novou desku. Hrávají v O are2 nì nebo v Mahenovì divadle, ale i tak si najdou cestu do našeho malého klubu. V listopadu a prosinci sezona vrcholí, jsou to nìkdy i ètyøi koncerty týdnì. A to je moje odpovìï lidem, kteøí si stìžují, že se ve Zlínì nic nedìje.

内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

用 HomepageTab 新标签页关注 RSS,打开浏览器就能看到更新。

安装 HomepageTab