Hendikepovaní díky nim poznávají vrcholky hor. Chtějí se zaměřit i na český trh

„Když jsme poprvé pomocí speciálního vozítka někoho vezli do hor, měli jsme klasický přístup zdravého člověka, který jde, občas se koukne, moc nezastavuje a nepřipadá mu každý výhled jako jedinečný,“ vzpomíná Cipollone Gabzdilová.

„Navíc jsme šli strašně pomalu. O to víc nás překvapilo, když nás klient poprosil, abychom se na chvíli zastavili. To místo pro nás nebylo nijak obzvlášť zajímavé. On se ale hluboce zamyslel, podíval se na panorama a my cítili, jak je ten okamžik pro něj jedinečný. V ten moment to navíc přenesl i na nás. Byla to obrovská síla okamžiku,“ dodává.

Vydat se do hor je podle ní možné v podstatě s jakýmkoli typem postižení, vždy je však potřeba myslet na detaily. Pokud jde o tělesné postižení, využívá se již zmíněný dopravní prostředek s názvem joëlette. Jde v podstatě o invalidní vozík o jednom kole, který vyžaduje minimálně dva vodiče.

U nevidomých to prakticky funguje tak, že se člověk drží průvodce za batoh nebo za rameno a jde za ním. „Takového průvodce ale nemůže dělat úplně každý. Je něco jiného dělat výklad zdravému člověku a něco jiného tomu, kdo třeba vidí jenom stíny,“ upozorňuje Češka, která je povoláním rovněž tlumočnicí.

Foto: Archiv Appennini for all

Marianna Cipollone Gabzdilová na jednom z výletů s klientkou.

„Vy třeba vidíte nádherné panorama nebo různě barevné horniny a ten člověk nevidí vůbec nic. Tam je strašně důležité mluvit, popisovat, nechat klienta sáhnout na povrch, nebo se třeba jen zastavit a nechat ho vnímat zpěv ptáků či šumění vody a lesa.“

Jedna velká rodina

Její muž Mirko Cipollone tvrdí, že klienty v Appennini for all, jak se jejich společnost nazývá, nevidí jako lidi s hendikepem, ale jako členy rodiny.

„Pokaždé, když dorazíme na vrchol nebo podnikneme nějaký výlet, všichni jsou nesmírně vděční. Jsou šťastní, protože mohou dosáhnout něčeho, čeho by sami schopni nebyli. Průvodci jsou pak šťastní, že mohli pomoci. Vždycky je tam strašně moc emocí a myslím, že je to naplňující pro všechny zúčastněné,“ říká Ital.

Foto: Archiv Appennini for all

Výprava na vrchol hory Monte Velino

Marianna Cipollone Gabzdilová dodává, že ačkoli měli dosud pouze italskou klientelu, s ohledem na jazykovou vybavenost svých průvodců a rychlost, jakou Appennini for all roste, se chtějí zaměřit také na český trh a anglicky mluvící země.

Limity jsou jen v hlavě

Jedním z největších zážitků, které na podobných výpravách Cipollone zažil, bylo, když jako tým o cca 50 lidech vynesli na vrchol hory Monte Velino muže, který se na jejím úpatí narodil.

„Všichni z jeho vesnice už tam alespoň jednou byli. On ale z důvodu tělesného postižení - zvládne jen 20 minut chůze denně - nikoli. Tehdy jsme ušli 20 kilometrů, překonali převýšení 1600 metrů a dosáhli vrcholu tyčícího se 2500 metrů nad mořem,“ popisuje příběh, který by dojal snad i člověka se srdcem z kamene.

Foto: Archiv Appennini for all

Mirko Cipollone (vlevo), zakladatel Appennini for all

„Když jsme se přiblížili vrcholu, on vstal a posledních 20 metrů došel po svých. Vytvořili jsme dvě řady a on kolem nás procházel. Všichni v ten moment brečeli, byl to den plný emocí,“ svěřuje se Cipollone s tím, že je na svoji práci a veškeré realizované projekty pyšný.

„Limity nejsou jen otázkou tělesných možností, ale také toho, co si sami připustíme,“ má jasno David, jeden z klientů Appennini for all. „Přestaňme pokrytecky předpokládat, že lidé s postižením něco nezvládnou. Naopak, ukažme, že toho zvládnou mnohem víc, než si myslíme,“ uzavírá.

内容来自 Novinky.cz - Internet a PC,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

用 HomepageTab 新标签页关注 RSS,打开浏览器就能看到更新。

安装 HomepageTab