Promění se Rudolfinum v taneční klub? „Chci to místo správně využít,“ vzkazuje Cooper
Je to přesně 16 roků, co jsem byl v pražském Rudolfinu naposledy na elektronické hudbě. Tehdy tam koncertní série Music Infinity přivezla islandského skladatele Jóhanna Jóhannssona. Byl to velký zážitek doprovozený komorním orchestrem, ovšem v sobotu 21. listopadu 2026 se laťka zase posune o několik úrovní jinam.
V rámci přehlídky Prague Sounds totiž do Rudolfina se svou velmi obsáhlou hudební bankou a poutavou videoprojekcí zavítá britský producent Max Cooper. Ten nemá žádné zábrany, aby své silné sety okořenil jak splašeným breakcorem, tak strojovým technem.
Je to navíc jen pár týdnů, co mu vyšla extrémně povedená kompilace „fabric presents Max Cooper“, kterou stále zřetelněji považuju za nejplodnější selekci letošního roku. I díky originálním Cooperovým nápadům, jež se na desce zhmotnily třeba do srdeční zástavu způsobujícího mixu skladeb Dayvan Cowboy (Boards of Canada) a Full Cicrle (Rockwell).
„Takže se připravuju, aby to bylo výjimečné a velmi citlivé k místu, abych ho dokázal správně využít – abych se s tím sžil a zároveň to místo dominovalo,“ přibližuje Max Cooper v rozhovoru pro Aktuálně.cz, jak se na sobotní Rudolfinum chystá.
Letos máte za sebou hned několik velkých událostí. Kromě vydání kompilace fabric presents Max Cooper je to především monstrózní dubnová show v Royal Albert Hall. Proč jste se do něčeho takového pustil?
Miluju vystoupení v historických místech. Jsou za nimi příběhy, dlouhá historie a mnoho vzrušujících momentů. Miluju vizualizace a projekce na historické architektuře, takže těch důvodů bylo několik. Hlavní je vždycky vytvořit něco speciálního pro posluchače.
Někde jsem četl, že příprava na tenhle koncert vám trvala několik let…
Bylo to velmi náročné, fakt jsem na tom strávil řadu let. Je to velmi neobvyklý prostor, obecenstvo v Royal Albert Hall sedí různě kolem a také za scénou. Akusticky to taky byla výzva. Byla na tom prostě spousta práce, ale byla to zábava, rád se soustředím na takové věci. Kdybych neměl deadline, pracuju na tom ještě doteď – nikdy nemám práci úplně hotovou a nikdy s ní pak nejsem absolutně spokojený.
Vzpomenete si tedy ještě na úplně první pocity, když tohle vystoupení skončilo?
Jak říkám, nikdy nejsem úplně spokojený. Člověk musí být dost sebekritický, aby se nezastavil a dál se rozvíjel. To ale neznamená, že si ty věci neužívám. Vím, že 95 procent bylo perfektních, zbytek mohl být o něco lepší, než byl, tohle si vlastně říkám u každé show. Pokaždé si ale připomínám, abych si ty momenty užíval a cenil si jich, protože se už nemusí opakovat. Jsem totiž neskutečně vděčný za to, na jakých místech můžu hrát. Fakt ale je, že byť jde třeba jen o jedno procento, které mohlo být lepší, vždycky mě to stresuje.
S čím míříte do Prahy?
Bude to show se sedícím obecenstvem na velmi speciálním místě, kde obvykle nebývají koncerty elektronické hudby. Takže se připravuju, aby to bylo výjimečné a velmi citlivé k místu, abych ho dokázal správně využít – abych se s tím sžil a zároveň to místo dominovalo.
A hudebně? To dopředu neplánuju. Bude to o tom, co mi dovolí akustika, co se bude líbit posluchačům a jak budou reagovat. Nejdřív si je otestuju a pak na tom budu stavět. Moje práce je vytvořit pro obecenstvo to nejlepší, co v tu chvíli můžou zažít. Možná budou chtít tancovat, nevím, prostě uvidíme.
Zmínil jste sám, že pražské Rudolfinum je důležitý symbol nejen české hudby, ale i naší historie. Znamená to pro vás něco?
Jednoduše – je to výjimečné a je mi velkou ctí, že v takovém prostoru můžu hrát. Je skvělé, že elektronika se dostává do míst, která patří velikánům vaší hudby. Tahle fúze elektronické muziky a tak monstrózního místa je něco velmi hezkého. A moje práce je být citlivý k jeho duchu. Někdy víc, někdy méně. Pravda taky je, že v tvorbě se inspiruju klasickou hudbou a ambientem, takže je přirozené, že často jsem na taková místa zván.
Naživo jsem vás viděl naposledy na brněnském festivalu Pop Messe, kde jste v roce 2023 zakončoval svůj set skladbou od skupiny Prodigy. V Rudolfinu, počítám, ukážete jinou tvář…
Myslím si, že určitě nebudu hrát na konci Prodigy, ale vše záleží na lidech, pokud ucítím jejich energii, stejnou jim pošlu zpátky. Někdy to jsou ty nejzábavnější momenty, když v koncertních halách zazní muzika, která tam prostě většinou nehraje.
Máte titul Ph.D. z výpočetní biologie. Je tak vhodnější titulovat vás jako hudebního vědce, nebo prostě jen jako producenta? Kde se cítíte líp?
Ano, věda je část mých zájmů, vědecky jsou ovlivněné mé projekce. A struktury se snažím promítat i do tvorby své muziky, třeba když padají kapky deště, pracuju s jejich rytmem. Rozhodně tam ten vliv je. K tomu se ještě přidává i moje záliba v estetice a abstraktnu.
Upřednostňujete spíš přímočarou taneční muziku, nebo raději ambient se silnými melodiemi?
Miluju obojí. Skutečně záleží na prostředí. Je to o kompromisu. Obecné pravidlo je, že show na sezení dělám víc melodické, emotivní a ambientní, zato DJ sety jsou víc taneční. Tímhle se řídím.
A kde svou hudbu máte radši? V klubech, nebo na velkých open-air festivalech?
To záleží. Ještě nedávno jsem si fakt hodně užíval DJ sety v klubech, blízko lidí, to je opravdu zábava, vidět reakce publika. Velká místa zase přinášejí velký spektákl a možnost vyprávět příběhy. Je to fakt různé a všechno má svoje.
Než se rozloučíme, ještě mě zajímá, jakou muziku právě teď posloucháte.
Nové album od Toma VR, často také kapelu A Winged Victory for the Sullen, to hlavně když cestuju. A aktuálně jsem taky ponořený do mé tvorby, zrovna pracuju na něčem novém. Obecně ale novou hudbu nesleduju tak, jak bych asi měl.
Na čem pracujete?
Na novém projektu, bude na několik let a ještě nevím, co přijde na jeho konci. Vždycky pracuju na konceptu nejen jako hudebník, ale i jako vizuální umělec. Čeká mě ovšem ještě hodně práce.
Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗