GLOSA: Když jde do tuhého, Češky se sesypou. Hlavní problém ale nejde za trenérem

„Jestli máme v únoru uspět, musí se všechno hodně změnit,“ říkala po třetí porážce nejzkušenější česká reprezentantka Petra Holešínská. Češky podlehly Španělsku, vybouchly s Chorvatskem a nezvládly ani zápas proti Bulharsku. A postup na ME se tak hodně vzdálil, v únorovém okně musí Češky třikrát vyhrát a doufat v konstelaci dalších výsledků.

Jenže po výkonech v listopadu si lze upřímně jen těžko představit, že by Češky mohly za tři měsíce slavit tři výhry. Můžeme se bavit o chybějících oporách pod košem v podobě Emmy Čechové a Julie Reisingerové, jedním dechem je ale potřeba dodat, že to není největší problém národního týmu.

Basketbalově je totiž reprezentace složená z kvalitních hráček, ale Češky nezvládají tíhu okamžiku v hlavách. V tu chvíli selhává soustředěnost, basketbalové myšlení i technické dovednosti. Výsledkem pak jsou nesmyslné přihrávky, ztráty, přecházení střeleckých pozic a hloupé fauly.

Ženská reprezentace v posledních šesti zápasech, budeme-li počítat i duely na zářijovém MS, nezvládla čtyřikrát koncovku. V Berlíně ztratila dobře rozehraný duel s Itálií a následně i s Čínou, v kvalifikaci ME zpanikařila v závěru proti Španělsku a nepovedená byla i koncovka úterního utkání s Bulharskem, byť ten Češky ztratily spíše ve třetí čtvrtině, kdy osm minut neskórovaly.

Foto: ČTK

Trenér české ženské basketbalové reprezentace Martin Bašta v utkání s Chorvatskem.

Nabízí se vinu házet na trenéra, ale na hřišti jsou hráčky. Kouč (ať už to byla Ptáčková, nebo Bašta) může něco nakreslit, vymyslet akci, rozdat pokyny při timeoutu, samotné provedení už je ale na pětici na palubovce. A ta z nějakého důvodu selhává. I samy hráčky přiznávají, že důležitým faktorem v těchto chvílích je psychika.

V národním týmu jsou hráčky jako Voráčková, Pospíšilová nebo Holešínská, které hrají v úspěšných evropských klubech, ale nejsou tam lídryněmi. Těmi by měly být v reprezentaci, tam by měly tým táhnout bodově a zejména v těžkých chvílích. Jenže to se zoufale nedaří.

Dalším tématem je konzistentnost výkonů těchto hráček. Pospíšilová proti Španělsku dala deset bodů, ve dvou domácích zápasech pak ale jen dva a tři. Voráčková v Oviedu přidala devět bodů, Chorvatkám nasázela 19, ale proti Bulharsku se zmohla jen na jeden koš.

Pravidelný bodový příděl si v kvalifikačních duelech držela pouze Holešínská (16, 13 a 15 bodů), která ale zase selhávala v klíčových momentech, kdy neudělala správná rozhodnutí. Český tým nemá tahounku, oporu, která by vzala na sebe těžkou střelu a mohla by rozhodovat utkání.

Foto: CZ.BASKETBALL/Václav Mudra

Střelecký pokus Petry Holešínské za tři body

V takových případech musí zapracovat jedině absolutně stoprocentní týmový výkon, který ale v českém podání taky trochu pokulhává. Z reprezentace totiž nevyzařuje úplná psychická pohoda, hráčky si dostatečně nevěří a po utkáních končí v slzách.

Můžeme se jen domnívat, jak moc s národním týmem zamávala změna na trenérské postu, kdy byl jen krátce před kvalifikačním oknem jmenován dočasným koučem Martin Bašta, byť trenérka Romana Ptáčková naznačovala svůj odchod z reprezentační střídačky hned po skončení MS.

Jisté je jen jedno, ženskému národnímu týmu hrozí pořádný průšvih. Neúčast na ME 2027 by totiž znamenala i konec olympijských nadějí pro Los Angeles, sešup světovým žebříčkem a nutnost hrát o kontinentální předkvalifikaci.

Reprezentace teď má 83 dní na to, aby se z listopadového kvalifikačního okna poučila a 10. února si na domácí půdě vyšlápla na Španělsko. A pak zvládla i dva venkovní duely v Chorvatsku a Bulharsku. Nejdřív ale bude muset najít způsob, jak zapracovat na psychické odolnosti.

内容来自 Sport.cz - Motorsport,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

用 HomepageTab 新标签页关注 RSS,打开浏览器就能看到更新。

安装 HomepageTab