Historický milník: Sonda Voyager 1 je jeden světelný den od Země. Nese i české poselství

„Příběh této sondy je jedním z největších kosmických dobrodružství. Když se 5. září 1977 vydávala do vesmíru, její životnost se odhadovala na necelých pět let. A Voyager 1? Už desetinásobně překonal plánovanou délku své mise a komunikuje s námi dál, což je naprosto neuvěřitelné,“ řekl Novinkám popularizátor kosmonautiky Tomáš Přibyl.

Sonda již 25. srpna 2012 překročila hranici naší Sluneční soustavy a vstoupila do mezihvězdného prostoru.

Ona vzdálenost jednoho světelného dne od Země znamená, že rádiové signály, které mezi sondou a Zemí proudí, letí celých 24 hodin bez přestávky, než dorazí do cíle. Světlo a veškeré rádiové vlnění, kterým lze se sondami komunikovat, se šíří vesmírem tou nejvyšší možnou rychlostí v kosmu, a to přibližně 300 000 kilometrů za sekundu.

Podtrženo a sečteno, Voyager 1 je už dávno dál od Země než planeta Neptun – je sice stále pod vlivem Slunce, ale již v mezihvězdném prostoru. S lidmi komunikuje na vzdálenost 25,9 miliardy kilometrů.

Satelit ukrývá Zlatou desku, což je pozlacený měděný gramofonový disk o průměru 30 centimetrů. Jde o časovou schránku se zvuky a obrazy, které mají případným mimozemským civilizacím představit život a kulturu na planetě Zemi. A samozřejmě je tam i čeština.

„Milí přátelé, přejeme vám vše nejlepší!“ je vzkaz, který na ni kdysi namluvil profesor jaderné fyziky Václav Otakar Kostroun. Stalo se to, když působil v USA na Cornellově univerzitě.

Foto: Hvězdárna Brno

Pozlacená deska s poselstvím ze Země, která putuje v dvojím provedení vesmírem v sondách Voyager 1 a Voyager 2.

„Měl jsem na vymyšlení vzkazu jen pět minut. Šlo o cestu v kampusu mezi mojí laboratoří a místností, kde se nahrávalo. I když bych měl více času a měl šanci větu jakkoli změnit, nechal bych ji bez úprav,“ řekl vědec brněnským hvězdářům, kteří jej letos v USA vypátrali. Profesor se do Spojených států přestěhoval v roce 1949. Ve svých 87 letech si užívá důchod v Coloradu.

Vědci v roce 1977 využili vesmírného jevu, který nastává jednou za 175 let; planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun se seřadily pěkně za sebe. Rozhodli se vyslat ke hvězdám sondy Voyager 1 a 2. „Jenže měli omezený čas, na vývoj nových technologií nebyl prostor,“ vysvětlil Přibyl.

Odborníci z NASA museli sestavit sondy rychle, a proto využili osvědčené komponenty a technologie z předchozích misí. Možná si mysleli, že na pár let provozu to prostě postačí. Díky průletům kolem planet se pak zrychlil let vyslaných sond Voyager 1 a 2, takže se dostaly z gravitační náruče Slunce. Tyto gravitační manévry vytvořily obrovské zrychlení.

„Jakoby si planety přepinkávaly sondy mezi sebou a takto je posouvaly dál,“ uvedl Přibyl. Bez tohoto efektu by se nyní oba satelity „motaly“ někde mezi Saturnem a Neptunem, uvězněné na oběžné dráze Slunce.

内容来自 Novinky.cz - Kultura,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

用 HomepageTab 新标签页关注 RSS,打开浏览器就能看到更新。

安装 HomepageTab