Vrecionová: Zvýhodňování velkých hráčů v zemědělství musí přestat

Praha 18. listopadu 2026 (PROTEXT) - Velmi bych si pøála, aby šla nová Spoleèná zemìdìlská politika daleko více na ruku malým a støedním farmáøùm, kteøí na venkovì žijí a pomáhají ho vytváøet, zdùrazòuje v rozhovoru pro ÈTK Connect nejvýše postavená Èeška v EP, pøedsedkynì zemìdìlského výboru Veronika Vrecionová.

Spoleèná zemìdìlská politika (SZP), vyhlášená v roce 1962, pøedstavuje jednu z nejstarších a finanènì nejvýznamnìjších politik Evropské unie. Ve vrcholných èasech na ni pøipadlo až 70 procent unijního rozpoètu. Co byste této politice pøisoudila jako nejvìtší zásluhu – a kde se nachází dnes?

Spoleèná zemìdìlská politika vznikla v dobì, kdy bylo zapotøebí zajistit dostateèné množství potravin. To platilo pro pováleènou Evropu. V prùbìhu let se úèel této politiky zmìnil, protože bylo nutné pomoci farmáøùm, aby byli konkurenceschopní vùèi levnìjším dovozcùm ze tøetích zemí.

V Èesku jsme po našem pøistoupení zažili spor o dotace, které se vymìøovaly na hektar. Staré èlenské státy dostávaly v té dobì výraznì více než ty nové. U nás to dnes problém není, ale jsou zemì jako Rumunsko èi zemì v Pobaltí, kde ten problém pøetrvává.

Ten systém je však poøád nastavený tak, že platby, které dostávají zemìdìlci na hektar, mají na svìdomí, že 20 procent z nich shrábne 80 procent všech pøímých dotací, protože jde o nejvìtší hráèe. V Èesku je podíl tìchto pøíjemcù snad ještì nižší.

Evropská komise proto pøedložila návrh, který velmi podporuji, a sice na zastropování financí pro velké podniky. Nemám nic proti velkým farmám, mají na trhu své místo. Jenže tìží ze své velikosti a síly. Navíc platí, že do zemìdìlství vstupují rùzné investièní skupiny, které kalkulují s pobíráním tìchto dotací.

Platí, že prùmìrná velikost evropské farmy je 16 hektarù. U nás jde asi o 106 hektarù. Pokud se nepletu, Andrej Babiš obhospodaøuje 140 tisíc hektarù. Je to nejvìtší zemìdìlec v EU a stále roste. A napøíklad v Rumunsku dominuje jistá vládnoucí rodina z Blízkého východu, která skupuje obrovské množství zemìdìlské pùdy. Pokud nejsou ty peníze zastropovány, mùže se takto stát, že je posíláme mimo Evropu.

Proto je dùležité jednat o tom, jak to bude vypadat v budoucnu. Ráda bych zdùraznila, že zemìdìlství je opravdu silné téma, protože v rámci SZP se dnes pøerozdìluje zhruba tøetina rozpoètu EU, zatímco podle návrhu na období 2028–2034 by její garantovaný podíl klesl na pøibližnì 15 procent. Máme-li mít spoleèný evropský trh a chceme-li dále posílat nìjaké prostøedky farmáøùm, musíme pro to mít nìjaké minimální spoleèné podmínky. Chápu, že èlenské zemì a zemìdìlci požadují daleko vìtší pružnost, na druhé stranì musí unie najít správný balanc.

Výdaje na SZP neustále klesají, tøebaže jde stále o významný balík dotací. Co je pøíèinou tohoto sestupného vývoje? Má ho na svìdomí obecnì menší ochota tento sektor dotovat a pokraèující škrty v sedmiletých finanèních plánech, nebo spíše snaha o daleko vìtší kontrolu nad zpùsobem vyplácení tìchto penìz?

Urèitì jsou to oba tyto faktory. Je to o tom, že na dùležitosti nabývají jiné politiky, jako je snaha o posílení spoleèného trhu a podobì. Mnohé z toho, co bylo, už neplatí. Svého èasu byla potravinová bezpeènost èíslo jedna. Dneska jsou tu jiné priority. Evropská unie se mìní, a spolu s tím se èást penìz zaèala pøelévat do jiných fondù. Jde o logický posun.

Co víme o pøíští podobì spoleèné zemìdìlské politiky podle aktuálního návrhu VFR? S ohledem na obsah rozpoètové kapitoly (obálky) Národní a regionální plány, která obsahuje soudržnost, zemìdìlství a bezpeènost v objemu 865 miliard eur, se mluví o jisté fúzi mezi kohezí a SZP? Mùže to tak dopadnout?

Ono to tam je – a není. Zmìnila se celá struktura evropského rozpoètu. Pøedtím v zemìdìlství platil a poøád platí dvoupilíøový systém, první urèuje pøímé a druhý investièní platby. Komise to všechno zrušila. Zachovala pouze povinné peníze na pøímé platby, ostatní je v balíku NRPP (Národní a regionální partnerský plán, scénáø pro daný èlenský stát, pozn. red.), kde je spousta jiných vìcí. Nejsou tam jenom peníze na rozvoj venkova, je tam sociální politika a podobnì. Zemìdìlci jsou z toho velmi nervózní. My se to snažíme v zemìdìlském výboru rùznì upravovat, je tady Rada EU a Evropská rada, které se k tomu vyjadøují. Èásteènì tìmto snahám rozumím, protože jak se mìní Evropská unie, nemùže mít stále pøednost zemìdìlství. Máme jiné priority – konkurenceschopnost, bezpeènost, migrace, vzdìlávání.

To jsou ty další obálky…

Ano, jsou. Dává to smysl. Potravinová bezpeènost se stala souèástí bezpeènosti jako takové, a musíte na to nìjakým zpùsobem reagovat. Objem prostøedkù na zemìdìlství bude ve výsledku pravdìpodobnì menší. Ursula von der Leyenová slibuje, že si farmáøi budou moci sáhnout do jiných penìz. To bude pro nì pochopitelnì komplikovanìjší. Pùjde o to, jak se bude s tìmito menšími nabídkami hospodaøit, a jsem pøesvìdèená, že by mìlo nastat povinné krácení penìz pro nejvìtší hráèe v sektoru. Evropské zemìdìlství stojí spíše na menších farmách, Èesko a Slovensko jsou výjimkou.

Musíme na to myslet, napøíklad v kontextu pøístupu Ukrajiny k Evropské unii. Tamní zemìdìlství stojí na malých zemìdìlcích, kteøí jsou pøevážnì samozásobitelé. Zároveò tam operují ohromné nadnárodní spoleènosti, nezøídka mimo EU. Jakmile nebudeme dotace tímto smìrem krátit, mùže se celý rozpoèet EU zhroutit. Existuje hodnì dùvodù, abychom pøemýšleli o tom, jak s tìmi penìzi lépe hospodaøit.

Dokážete si pøedstavit, že by spoleèná zemìdìlská politika nakonec nebyla až tak spoleèná, jak nabádají nìkteré hlasy – uvedu nìmecký think-tank Agora Agriculture? Jinými slovy, že by unie odevzdala zemìdìlství zpìt do rukou èlenských zemí?

To nedává úplnì smysl. Jestliže by to fungovalo tak, že èlenské státy pošlou peníze do Evropské unie, ta z nich vezme nìjaký balík a pošle ho podle velikosti svým èlenùm, aby si s ním hospodaøili, budiž. Akorát to nemá logiku. To pak nechme peníze rovnou ve èlenských zemích. Vnímám Evropskou unii jako velmi pozitivní v tom smyslu, že pokud chceme konkurovat zemím jako je Brazílie, nebo jiným velkým ekonomickým celkùm, tak musíme vystupovat jako celek. Taková Èeská republika, když narážím na smlouvu Mercosur, by sama nevyjednala nic. To je jedna z velkých výhod EU: je to silný ekonomický blok a je schopna takové dohody uzavøít. Má-li se rozpadnout SZP, fajn: když to tak nìkteøí chtìjí, tak se v koneèném dùsledku rozdrobíme a naše vyjednávací pozice bude daleko slabší.

Bylo by to v pøímém rozporu s tím, když voláme po efektivním spoleèném trhu. Ten má velké mezery, nefunguje, jak bychom oèekávali. Teï nemluvím jenom o zemìdìlství – jde o to, aby naše prostì firmy mohly volnì obchodovat v rámci celé Evropské unie, což se moc neposunulo. Pøípadným krokem zpátky bychom se pøipravili o velkou výhodu.

Ponechme stranou vize, které nejsou v tuto chvíli asi pøíliš prùchozí, a zùstaòme v realitì: jaké nejbližší úkoly stojí pøed zemìdìlským výborem EP, který vedete?

Devadesát procent práce se bude týkat rozpoètu, to je jasné. Nebudeme nastavovat èísla, to není úloha Evropského parlamentu. Pracujeme na legislativì, abychom nastavili podmínky pro fungující hospodaøení. Potom jsou tady další dùležité vìci, jako je zjednodušení procesù pro schvalování tøeba úèinných látek, nezbytných pro výrobu hnojiv, nebo látek na ochranu plodin. Zemìdìlci mají problémy s rùznými nemocemi rostlin, nové látky se schvalují jen velmi pomalu, a tìm stávajícím postupnì konèí povolení. Cílem navíc je, aby se co nejménì používala chemie.

Souèasnì platí, že nynìjší zemìdìlci stárnou, a nemáme mladé lidi, kteøí by chtìli do tohoto sektoru vstupovat. Takže hledáme rùzné možnosti a cesty, jak jim to usnadnit. Aby to byl zajímavý obor, aby nastala generaèní obmìna.

Jakou pøíští zemìdìlskou politiku byste si vy sama nejvíce pøála?

Já bych opravdu chtìla, aby byla nová SZP nastavena tak, abychom lépe hospodaøili s penìzi, které máme. Velmi bych uvítala, aby šlo o nìjakou kombinaci povinného zastropování, povinné redistribuce a degresivity (postupné snižování pøímých plateb nebo dotací pro velké zemìdìlské podniky od urèité velikosti nebo výše podpory, pozn. red.) v tom smyslu, že se peníze pøesunou od velkých hráèù k menším. Mezi nì patøí lidé, kteøí žijí na venkovì, takže jde o pomoc venkovu jako takovému. To si myslím, že by bylo opravdu dobøe.

Mluvíme o snížení byrokracie, která zaèíná být naprosto neúnosná, a ono se to poøád zhoršuje. Mnì by se líbilo, kdyby platil princip jedna farma = jedna kontrola za rok. Alespoò u tìch menších, kteøí na to nemají èas a dusí je to. A ještì zmíním mladé lidi, kteøí nám do sektoru zavaleného byrokracií nepùjdou. Pro nì mohou být zajímavé moderní technologie, drony, precizní zemìdìlství… To vše by zemìdìlství pomohlo.

Rozumím tomu, že Evropa má v komplikované geopolitické situaci jiné priority, ale potravinová bezpeènost k nim taky patøí. Jsem pøívrženec obchodních dohod se tøetími zemìmi, a v tomto smìru jsem v zemìdìlském výboru hodnì osamocená. Zemìdìlci se toho nesmírnì obávají. Strachují se, že jim nastavujeme velmi pøísné podmínky pro hospodaøení, s ohledem na ochranu životního prostøedí, welfare zvíøat, jsou tu rùzná sociální kritéria. A i když to jinde ve svìtì takto nemají, dají se ty smlouvy ošetøit, aby stejnì pravidla platila i pro dovozy z ciziny.

Kvùli konfliktu na Ukrajinì jsme pøišli o ruské trhy, je tady hra prezidenta Trumpa s cly. Také proto si myslím, že Evropa si musí ve svìtì hledat obchodní partnery a spojence. Nemùžeme se uzavírat, to nikam nepovede.

Jak se sedm let pùsobení podepsalo na Veronice Vrecionové? Co vám úèinkování v EP dalo, pøípadnì vzalo?

No, vzalo mi to trochu fyzických sil, protože to cestování je opravdu úmorné. Nicménì daleko více mi toho ta práce dala. Na úrovni Evropského parlamentu je to nìco jiného než v èeském parlamentu. Tam hledáte kompromisy v prostøedí politických stran. Tady, když chcete nìèeho dosáhnout, musíte hledat nejenom mezi politickými spojenci, ale u èlenských státù. Hledáte koalice ad hoc. To vám dá hodnì. V takovém Polsku neslyší mnoho lidí na nové šlechtitelské metody ne z politických, ale z náboženských dùvodù. Nebo se podívejme na postoj k jaderné energetice. Je to širší obzor – díváte se na vìci v daleko širším kontextu, a neustále se musíte nìco uèit. To je velká zkušenost.

Veronika Vrecionová (61; ODS) – poslankynì Evropského parlamentu (od 2019), bývalá poslankynì (2017-2019), pøedsedkynì Spolku pro obnovu venkova (od 2017). Vystudovala obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické, v letech 1990 až 1993 pracovala v Kanceláøi prezidenta republiky Václava Havla. Po mateøské dovolené pùsobila pìt let v neziskovém sektoru jako zástupkynì øeditele nadace Patriae, soubìžnì byla zástupkyní øeditele sekretariátu v nadaci Forum 2000 (1996 až 1998). V letech 2002 až 2003 pracovala v personální agentuøe. Podílela se na senátní kampani Jiøího Oberfalzera (2004) a Alexandra Vondry (2006). V letech 2006 až 2014 byla starostkou obce Pøezletice. V roce 2010 byla zvolena senátorkou za Mìlnicko, mandát v roce 2016 neobhájila. V ODS je od roku 2005, v èervnu 2023 nahradila ve funkci pøedsedy poslaneckého klubu ODS v Evropském parlamentu Jana Zahradila. Od èervence 2024 je v Evropském parlamentu pøedsedkyní Výboru pro zemìdìlství a rozvoj venkova (AGRI). Loni se umístila na 13. místì v tzv. MEP Score, které hodnotí aktivitu všech poslancù Evropského parlamentu. Je vdaná, má syna a dceru.

ÈTK Connect ke zprávì vydává obrazovou pøílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz/zpravy/60100.

内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

用 HomepageTab 新标签页关注 RSS,打开浏览器就能看到更新。

安装 HomepageTab