Zápach starých lidí se může objevit už po čtyřicítce. Nesouvisí s tím, jak často se sprchujete
Zápach starého člověka přitom nijak nesouvisí s osobní hygienou. Jde o biologický proces, který postihuje prakticky každého člověka. Jde o přirozenou součást stárnutí.
Molekula spojená se stárnutím
Za typický pach je podle vědců zodpovědná především látka nazývaná 2-nonenal. Tu japonští vědci identifikovali v roce 2001 při výzkumu tělesného pachu souvisejícího s věkem. Zjistili přitom, že se objevuje především u lidí starších 40 let.
Na rozdíl od běžného tělesného pachu nevzniká 2-nonenal působením potu. Je výsledkem chemických procesů, během nichž dochází k oxidaci mastných kyselin přirozeně přítomných na pokožce. Jak se tyto tuky rozkládají, vznikají látky s charakteristickou vůní.
„Nevoní to jako pot. Spíše jako starší ložní prádlo nebo látka, na které se postupně hromadily kožní buňky a kožní maz,“ vysvětluje dermatoložka Shereene Idrissová.
První změny se mohou objevit už po čtyřicítce. To samozřejmě neznamená, že člověk oslaví čtyřicáté narozeniny a druhý den začne vonět jinak. Produkce 2-nonenalu narůstá postupně a intenzita výsledného pachu se výrazně liší mezi jednotlivci. Podle odborníků je důležité si uvědomit, že s věkem se mění složení kožních lipidů. Ty jsou stále náchylnější k oxidaci, a tím i k tvorbě sloučenin, které ovlivňují tělesný pach.
Roli mohou hrát také genetické předpoklady, životní styl, jídelníček nebo celkový zdravotní stav. U některých lidí se charakteristická vůně objeví výrazněji, u jiných zůstává téměř nepostřehnutelná.
Místo, na které většina lidí zapomíná
Podle dermatoložky existuje část těla, která může problém ještě zhoršovat, a to je prostor za ušima. Tato oblast je teplá, hůře větratelná a často se zde hromadí kožní maz, odumřelé kožní buňky i bakterie. Právě kombinace těchto faktorů vytváří ideální podmínky pro vznik a přetrvávání pachových látek.
Přesto mnoho lidí při sprchování věnuje pozornost vlasům, obličeji nebo podpaží, zatímco oblast za ušima zůstává stranou.
Odborníci proto doporučují především pravidelné a důkladné mytí pokožky, včetně oblasti za ušima. Podle Idrissové není nutné používat speciální přípravky. Postačí běžné mýdlo, sprchový gel nebo šampon.
Někteří výrobci nabízejí také takzvaná kaki mýdla obsahující extrakt z tomelu japonského. Ten je bohatý na třísloviny, které by teoreticky mohly pomáhat neutralizovat molekuly spojené s pachy. Vědeckých důkazů potvrzujících jejich výrazně vyšší účinnost oproti běžným přípravkům je ale zatím málo.
Stejně důležité jako samotná hygiena je i pravidelné praní textilií, které přicházejí do kontaktu s pokožkou. Kožní maz a pachové sloučeniny se totiž mohou usazovat v ručnících, povlacích na polštáře, žínkách nebo ložním prádle a postupně se v nich hromadit.
Deodorant problém nevyřeší
Někteří se snaží tento tělesný pach překrýt větším množstvím deodorantu nebo parfému. Podle odborníků nejde o ideální řešení. „Není to problém pocení. Je to problém oxidace tuků na pokožce,“ upozorňuje Idrissová.
Deodorant může pach dočasně zamaskovat, neovlivní ale chemické procesy, které vedou ke vzniku 2-nonenalu. Základem proto zůstává důkladná péče o pokožku a pravidelná výměna textilií.
Anketa
Překvapilo vás, že takzvaný zápach stáří může vznikat už po čtyřicítce?
Ano, myslel/a jsem, že se týká pouze seniorů.
Trochu, ale dává mi to smysl.
O tomto tématu slyším poprvé.
Celkem hlasovalo 649 čtenářů.
内容来自 Novinky.cz - Kultura,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗
