Jak jeden seriál spustil vybíjení oslů. Kvůli čínské pochoutce mizí z afrických vesnic
V čínském televizním seriálu Empresses in the Palace z roku 2011 si hlavní hrdinové pochutnávají na tradičním přípravku z oslích kůží. Diváci se začali zajímat, co vlastně jedí jejich oblíbené postavy, a s rostoucím zájmem o pochoutku jménem ejiao přišla také obrovská poptávka po surovině, bez níž se její výroba neobejde.
Čínští výrobci brzy narazili na problém. Vlastní chovy nedokázaly zajistit dostatek oslů, a tak se začali poohlížet po dalších zdrojích.
„V Číně byli osli téměř vyhubeni. Postupně se proto začali shánět za jejími hranicemi, zejména v Africe,“ vysvětluje Ondřej Peč, inspektor oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES České inspekce životního prostředí.
Rozsah změny ukazují také statistiky. Podle údajů Světové veterinární asociace klesl počet oslů v Číně přibližně z jedenácti milionů v roce 1992 na necelé dva miliony v roce 2020.
Želatina, která rozpoutala oslí jatka
Ejiao vzniká vařením oslích kůží, z nichž výrobci získávají kolagen. Výsledkem je tuhá želatinová hmota. V Číně ji lidé jedí jako pochoutku, přidávají do pokrmů nebo z ní připravují nápoje a polévky. „Na české poměry bych to přirovnal k zabijačkovému sulcu. Akorát je výrazně tužší,“ popisuje Peč.
Ejiao má v čínské kultuře dlouhou historii. Lidé mu tradičně připisovali léčivé účinky a věřili, že jim dodá sílu, pomůže při chudokrevnosti, zastaví krvácení nebo posílí imunitu. Dnes ho výrobci nabízejí také jako přípravek pro krásu a péči o zdraví. Vědecké výzkumy však tyto účinky nepotvrzují.
Poptávka po výrobku vytvořila rozsáhlý mezinárodní obchod. Britská organizace The Donkey Sanctuary odhaduje, že průmysl potřebuje 5,9 milionu kůží ročně. Takové množství už čínské chovy nedokážou dlouhodobě zajistit. „Celosvětový obchod s nimi je nevídaný,“ říká Peč.

Osli mizí z afrických vesnic
Obchod se rozšířil zejména do západní Afriky. Mezi nejvíce zasažené země patří Ghana, Togo, Benin nebo Libérie. Překupníci tam osly vykupují od místních obyvatel a svážejí je na místa, kde zvířata čeká porážka. Ne vždy však majitelé dostanou za svého osla zaplaceno. V některých oblastech působí organizované skupiny, které zvířata kradou přímo z vesnic a pastvin.
„Jsou celkově tři způsoby, jakými se osli získávají. Prvním je odchyt zvířat ve volné přírodě, druhým výkup od místních obyvatel a třetím krádeže. Zejména na severu Ghany a Toga popsali případy, kdy pytláci v noci přišli do vesnice a odvedli všechny osly,“ popisuje inspektor.
Pro africké rodiny je osel zásadní. Pomáhá jim přepravovat vodu, potraviny, úrodu i další náklad. Když o něj přijdou, musí těžkou práci zvládat sami. Největší dopad často pocítí ženy a děti, které přebírají každodenní povinnosti. Ne každá rodina však na prodeji tratí. „Vykupující jsou ochotni zaplatit nadstandardní sumu. Obyvatelé si za ni mohou pořídit třeba kozy nebo ovce, na které by jinak neměli,“ vysvětluje Peč. Zcela jiná situace nastává při krádežích, kdy rodina přichází o cenný majetek bez jakékoli náhrady.
Kůže putují přes oceán, mrtvá těla zůstávají
Po porážce obchodníci stáhnou osly z kůže, nasolí je a naskládají do velkých přepravních kontejnerů. Ty pak putují lodí do Asie, kde výrobci surovinu zpracují na ejiao. S mrtvými těly si obchodníci často příliš hlavu nelámou. „Mrtví osli se zakopou do obřích jam, zasypou vápnem a nechají se rozkládat. To je samozřejmě samo o sobě dalším velmi rizikovým aspektem tohoto odvětví,“ upozorňuje Peč.
Vedle utrpení zvířat a ztrát místních obyvatel představuje obchod také zdravotní riziko. Přes hranice putují živočišné materiály bez odpovídající veterinární kontroly a hygienického zabezpečení. „Představují obrovské riziko přenosu chorob a nákaz,“ vysvětluje inspektor.
Jako příklad uvádí případ ze Singapuru, kde úřady zachytily kontejner s nasolenými oslími kůžemi. Laboratorní rozbory odhalily antrax a další bakterie. Odhalování podobných zásilek přitom komplikuje obrovský objem lodní dopravy. Velké přístavy odbavují tisíce kontejnerů a celníci nemohou fyzicky prohlédnout každý z nich. „Celníci mají pouhých třicet vteřin na kontrolu jednoho kontejneru,“ říká Peč.
Afrika vyhlásila zákaz. Obchod ale pokračuje
V únoru 2024 se Africká unie shodla na patnáctiletém moratoriu na komerční porážky oslů kvůli kůžím. Ondřej Peč však pochybuje, že samotný zákaz dokáže obchod zastavit. „Nedělám si iluze, že by taková dohoda něco způsobila. Například v Ghaně se tyto oslí ‚koncentrační‘ tábory nacházejí úplně na severu země, u hranic s Burkinou Faso. Tamní území více než stát spravují různé separatistické skupiny,“ popisuje.
Prosazování pravidel podle něj komplikuje také silný politický a podnikatelský vliv Číny v západní Africe. Čínské společnosti tam investují do infrastruktury, těžby i průmyslu, což podle Peče vytváří složité prostředí pro kontrolu obchodu.
V Česku se ejiao také objevilo
Přípravky z oslích kůží se dostaly také do Evropy. Ne každý obchod s nimi však automaticky porušuje zákon. Záleží totiž na tom, z jakého osla surovina pochází. Domestikovaní osli nespadají pod mezinárodní úmluvu CITES, která reguluje obchod s ohroženými druhy. Pokud však výrobci získají kůži z volně žijícího ohroženého osla afrického nebo asijského, jde o jinou situaci. U domácích oslů musí úřady posuzovat především veterinární a hygienické předpisy.
„V České republice jsme měli jeden případ dovozu tohoto produktu. Zjistili jsme, že jde o namíchaný kolagen z domácího osla a hovězího dobytka. V takové chvíli jsme neshledali žádné zákonné pochybení a zásilku jsme propustili do volného oběhu,“ říká Peč. Česká inspekce životního prostředí by zasáhla, pokud by výrobek obsahoval části ohroženého druhu bez potřebných dokladů. U produktů z domácích oslů by kontrolu řešily příslušné veterinární orgány.
Trend zmizí, osly to nevrátí
Peč se domnívá, že největší vrchol oslí krize už možná pominul. Zájem o ejiao totiž z velké části souvisí s trendem, který se může stejně rychle vytratit, jako kdysi vznikl. Právě v tom ale vidí i jedno z největších nebezpečí. „Je otázka, co za trend se objeví teď,“ říká.
Podobný osud podle něj hrozí i dalším druhům. Například luskounům, jejichž šupiny obsahují keratin a lidé je využívají při výrobě přípravků, kterým tradiční medicína připisuje léčivé účinky. Podobně doplácejí na poptávku také nosorožci, jejichž rohy se v některých asijských léčebných tradicích využívají navzdory tomu, že věda jejich údajné zdravotní účinky nepotvrdila.
Peč připomíná také příklady, kdy se spotřebitelské návyky změnily. Zájem o žraločí ploutve podle něj klesá mimo jiné díky veřejnému vystupování známých osobností. Podobný posun pozoruje u mladé generace také v postoji k farmám na medvědí žluč. „Zapomene se na seriál, ejiao přestane být trendy a pomine důvod pro jeho konzumaci,“ věří inspektor.
VIDEO: Tomáš ze Zrádců o pašerácích

Zdroj: autorský článek
Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗