Made in Česko: V 26 letech skončil na vozíku. Jakub ale místo rezignace rozjel vlastní značku svíček BABL

„V tuhle chvíli jsem svůj největší fanoušek,“ říká Jakub Strouhal. Nejde přitom o žádné sebevědomé podnikatelské heslo. Pro člověka, kterému se ve 26 letech začal kvůli dosud přesně neobjasněnému onemocnění dramaticky měnit život, je schopnost fandit sám sobě důležitá každý den. Jakub musel opustit původní profesní plány, naučit se přijímat pomoc druhých a hledat novou cestu. Nakonec ji našel v podnikání. Dnes stojí za značkou svíček BABL, jeho příběh přináší další díl ze série Made in Česko.

Jakub vystudoval práva a zvažoval akademickou dráhu, jenže během doktorského studia se začalo jeho zdraví rychle zhoršovat. V roce 2018 mu bylo 26 let a najednou přestával zvládat věci, které dřív považoval za samozřejmé. Nikdy nebyl velký sportovec, ale mohl jezdit na kole, lyžovat nebo plavat. Pak ale zničehonic začal mít problémy i s maličkostmi jako vyjít schody nebo zapnout si kalhoty. „Třeba oblékání ponožek mi najednou zabralo pět minut. Pít už jsem nezvládal jednou rukou, musel jsem skleničku držet oběma,“ popisuje. V dubnu a pak znovu v červnu téhož roku skončil v nemocnici. Při druhém pobytu už mu lékaři doporučili, aby se začal dívat po vozíku a hledal bezbariérové bydlení.

Přesnou diagnózu přitom Kuba dodnes nemá. Lékaři předpokládají genetické onemocnění, které je natolik vzácné, že ho medicína zatím nedokáže popsat. Neví tedy ani to, jak se bude jeho stav dál vyvíjet. A právě nejistota je jednou z nejtěžších součástí jeho života. „Nemůžete si naplánovat, jak na tom budete za pár let, nikdo vám nedokáže říct, co přesně přijde,“ vysvětluje.

Změny se ale netýkaly jen jeho fyzických možností, logicky je odnesla i psychika. Jakub byl zvyklý spoléhat především sám na sebe a dlouho se snažil své zdravotní potíže před okolím skrývat. Postupně ale zjistil, že tím sám sobě situaci ještě ztěžuje. „Měl jsem dlouho tendenci potíže před lidmi schovávat, nechtěl jsem, aby to věděli. Jenže jsem zjistil, že mě to zakrývání stojí mnohem víc energie, než kdybych prostě přiznal, jak na tom jsem,“ říká. Naučit se říkat si o pomoc pro něj bylo jednou z největších životních lekcí, pomohly mu v tom také terapie a psychiatrická péče. Přijmout nemoc podle něj není něco, co člověk jednou udělá a má hotovo. „Je to každodenní proces. Ale v něčem je výhoda, že nemáte na výběr,“ dodává.

Původní právnickou kariéru musel opustit, zůstala mu ale řada tvůrčích zájmů. Psal poezii, skládal hudbu, vydal dvě básnické sbírky, zkoušel podcast i videa na TikToku. Během covidu si však uvědomil, že se těmito aktivitami nedokáže uživit. Zároveň poznával, jak nákladný může být život s omezenou pohyblivostí. Úpravy bydlení a zdravotnické pomůcky stojí hodně peněz a státní podpora zdaleka nepokrývá všechny potřeby. Zkusil si proto založit sbírku na platformě Donio, nebylo mu to ale úplně příjemné. „Člověk je unavený z toho, že musí každý měsíc znovu řešit, kde vezme dost peněz na to, aby mohl normálně žít a fungovat. Nechcete pořád jen shánět peníze na to, abyste zvládli obyčejné věci,“ popisuje. Došlo mu, že se potřebuje uživit sám a začít podnikat.

Mýdla a šumivé bomby nevyšly

První nápad se týkal výroby mýdel a šumivých bomb do koupele. Nakoupil velká balení bambuckého másla, sodu, oleje a další suroviny. Teprve potom ale zjistil, kolik legislativních požadavků musí výrobce takového sortimentu splnit. „Absolvoval jsem kurz, jak začít podnikat, a tam se pořád opakovalo, že je hlavně potřeba začít. Protože když člověk nezačne, najde si milion důvodů, proč to nejde. Tak jsem začal a až potom zjišťoval, co všechno je potřeba,“ směje se. Právě tehdy vznikl také název značky, odkazuje na anglické slovo bubble, tedy bublina, které připomínalo původní plán s mýdly a šumivými bombami. Zároveň v něm Jakub viděl slovní hříčku s výrazem be able - být schopný.

Od mýdel se nakonec dostal ke svíčkám, ty měl rád od dětství a vnímal je jako přirozenou součást domova. Navíc věděl, že oleje, které nakoupil původně pro výrobu kosmetického sortimentu, může využít také při výrobě svíček. O té ale tehdy nevěděl prakticky nic. „Učil jsem se za pochodu. Vyrobil jsem první várku asi padesáti svíček a dal o tom příspěvek na sociální sítě. A ony se za den prodaly,“ vzpomíná. „Byl jsem z toho překvapený a nadšený. Řekl jsem si: Tak tohle bych měl zkusit zopakovat,“ usmívá se. Byl začátek listopadu a blížily se Vánoce. Jakub si uvědomil, že právě předvánoční období může být pro svíčky ideální. Během první vánoční sezony se mu nakonec podařilo vyrobit a prodat zhruba tisíc svíček. Nezvládl to sám, pomáhali mu kamarádi. A právě lidé kolem něj se postupně stali jedním z nejdůležitějších pilířů celého podnikání.

Jakub opakovaně zdůrazňuje, že má v životě obrovské štěstí na lidi. Už od začátku se do výroby zapojovali přátelé, často jeho kamarádi a kamarádky z právnického prostředí. „Před Vánoci mi začali říkat: Hele, my bychom se stavili o víkendu, vypnuli hlavu a třeba si vyrobili nějaké svíčky. A já na to: Jasně, přijďte,“ vypráví. Z jednorázové pomoci se postupně stala tradice, každý rok se před Vánoci sejdou a z dílny se na chvíli stane malá kamarádská manufaktura.

Značka BABL vznikla v roce 2022 a postupně se rozrostla natolik, že už výrobu nemůže zajišťovat jeden člověk, navíc člověk s tak velkým handicapem. Zásadní roli v ní dnes hraje kamarád Martin. S Jakubem se zná dlouho, v roce 2018 spolu bydleli, tedy právě v době, kdy se jeho zdravotní stav začal dramaticky zhoršovat. Martin tehdy patřil k lidem, na které se mohl obrátit i s těmi nejobyčejnějšími, ale současně nejnáročnějšími úkony. „Byl to člověk, kterému jsem mohl ráno zavolat a říct: Martinku, mohl bys mi pomoct dopnout kalhoty?“ vzpomíná Jakub.

Svíčky jako terapie

Dnes je Martin jeho nejdůležitějším parťákem také v podnikání. Ráno přijde, pomůže Jakubovi s oblékáním, přesunem na vozík a cestou do dílny. „Na Martinovi stojí výrobní část. Já vybírám a objednávám vůně, očichávám je, vymýšlím příběhy a názvy svíček, komunikuju se zákazníky,“ vysvětluje Jakub. Stará se také o organizaci focení, e-maily a další věci kolem značky. „Každý máme svoji roli. Já se soustředím na to, co můžu dělat, a Martin zajišťuje tu část, která je pro mě fyzicky náročná,“ dodává.

BABL je pro Jakuba také jako určitou formou terapie. „Dává mi to pocit, že mám na světě pořád své místo. Že dělám něco, co má smysl, a co potěší další lidi,“ říká. Podnikání má ale také velmi konkrétní a praktický rozměr. Díky penězům, které mu přináší, si může dovolit věci, které by jinak byly mnohem složitěji dostupné. „Můžu si jednou za rok zajet do lázní a zaplatit pobyt nejen sobě, ale i člověku, který mi tam bude asistovat. Můžu pozvat mámu do kina,“ vyjmenovává. Nedávno mohl také koupit mladšímu bratrovi k osmnáctinám parfém, po kterém dlouho toužil.

Jakub o sobě říká, že byl vždycky perfekcionista. Dříve mu to ale často bránilo mít radost z vlastních úspěchů, vždycky měl pocit, že by výsledek mohl být lepší, že ještě není dost dobrý nebo dokonalý. Dnes se na sebe dokáže dívat jinak. „V tuhle chvíli jsem svůj největší fanoušek,“ říká s úsměvem. „Je to potřeba. Každý den se dostávám do situací, kdy si musím fandit. Ale musel jsem se to naučit,“ uzavírá.

Jak se Jakub vyrovnával s tím, že jeho tělo přestává fungovat jako dřív? Proč se rozhodl otevřeně mluvit o svém omezení a jak přesně vypadá proces vzniku jeho svíček? O tom všem vypráví v novém díle pořadu Made in Česko, který si můžete pustit ve videu v úvodu článku. Nebo rovnou navštivte stránky BABLu a potěšte nákupem sebe nebo někoho ze svých blízkých.

内容来自 Blesk.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅