Nerodí se děti? Pro nás je to vlastně dobře, říká český zakladatel kočárkové značky Cybex

Tento příběh má mnoho začátků. Jedním z nich je skok o tyči. Někdejší atlet Martin Poš pokořil za Rakousko limit a měl odjet reprezentovat zemi na olympiádu do Barcelony v roce 1992. Jenže hned po dopadu si poranil zápěstí a z účasti sešlo Smůla? Ani ne. Světu dodal něco většího.

Založil světovou luxusní „kočárkovou“ značku Cybex a dnes také jako generální ředitel vede čínský konglomerát Goodbaby, kam firma patří. Samozřejmě linka Pošova příběhu nebyla takto přímá, nicméně vystihuje podstatu ostříleného byznysmena: Každý den je nový začátek, a pokud se vám něco nepovede, zlomte to a jděte dál. „Dneska by ze mě byl stárnoucí trenér, běhal bych s píšťalkou po hřišti a bral 1500 eur,“ ohlíží se za svou nenaplněnou sportovní kariérou v rozhovoru pro e15 magazín.

S Martinem Pošem jsme se sešli v pražském flagship storu jeho značky Cybex. Podobné obchody má firma v Berlíně, Paříži či v Tokiu. V prostředí laděném do tmavších barev voní ty správné vybrané vůně a hraje ta správná hudba.

Martin Poš během rozhovoru dokončuje nový deal, o němž ještě nemůže mluvit. Zatímco spolu sedíme, je ve spojení s bankou a chystá online call s lidmi ze své firmy.

Do Prahy přicestoval jen na otočku. Rezident Monaka, podnikatel z Německa, někdejší emigrant v Rakousku a rodák z Československa se považuje za globáního člověka, obyvatele planety Země, jak říká. "A v byznysu jsem čistokrevný oportunista. Tam, kde vidím, že moje podnikání vytvoří hodnotu, tam ho realizuji,“ dodává s nakažlivým optimismem. V Praze se teď tajé proto chystá otevřít jednu z centrál Cybexu, protože Česko vidí pro byznys jako jednu z nejzajímavějších zemí.

Vaši rodiče před 45 lety emigrovali z tehdejšího Československa. Vám bylo deset let, když jste se ocitl v Rakousku. Co vlastně tomuto zásadnímu životnímu kroku předcházelo? Jak moc to zformovalo váš pohled na svět?

Je to komplikovaný příběh, ale zjednodušeně řečeno: Otec odešel jako první z nás. Klasicky proto že nebyl s tehdejším komunistickým režimem ztotožněný. Matce se naštěstí po nějaké době podařilo legálně vystěhovat v rámci sjednocení rodiny. A bylo to za pět minut dvanáct, protože my jsme jako děti emigranta dostávali od režimu dost za uši. Pocítili jsme to okamžitě. Z nejlepšího žáka ve třídě jsem se během pár týdnů stal outsiderem na okraji. Bylo to extrémně nepříjemné.

V jednom z rozhovorů jste zmínil, že vám to prvotní nadšení ze Západu vydrželo přibližně deset minut – než jste ve škole dostal od nových spolužáků pár facek. Jak těžké byly ty první měsíce?

Nedělal bych z toho zbytečné drama. Je to podobné, jako když se dnes přestěhujete z Prahy na venkov, nikdo vás s otevřenou náručí nečeká. A na cizince nečeká nikdo nikde. Když dnes přijedou Ukrajinci do Česka, taky nejsou automaticky vítáni. Člověk se jednoduše musí přizpůsobit. Jsem naštěstí dost adaptabilní typ, takže jsme se s bráchou naučili německy velmi rychle. Našli jsme si svou pozici, a když bylo potřeba, vzali jsme je po tlamě zpátky. Mezi dětmi se to vyříká rychle a hrany se obrousí.

Formoval vás tenhle raný zážitek i pro budoucí byznysové prostředí? Dá se říct, že vás to naučilo dravosti?

Realita je taková, že vám to prostě vytvoří hroší kůži. Zjistíte, že se ve finále musíte spolehnout výhradně sám na sebe, na své vlastní schopnosti. Jde o to jít krok za krokem a neočekávat, že vám někdo dá cokoli zadarmo.

V celém západním světě od Německa přes Rakousko až po USA se intenzivně řeší otázka migrace a postoje k nově příchozím. Když srovnáte rakouský přístup k vám před 45 lety a dnešní nálady v Evropě, vidíte tam nějakou paralelu?

Vyspělé země, a mezi ně teď už plně patří i Česká republika, mají panický strach, že přijdou o svůj blahobyt. Je v tom obrovské množství zbytečných obav a předsudků vůči neznámému. To je moje dlouhodobé pozorování ze světa. Jezdím do Číny 35 let. Před třemi dekádami se na Číňany na Západě koukalo skrz prsty. Dnes je to globální ekonomická i politická velmoc. Všechno se mění, ale neinformovaní lidé zůstávají plní předsudků. Nacionalismus je bohužel zakořeněný v každé společnosti.

Koneckonců vy jste to poznal…

Když vidím, jak teď někteří Češi mluví o cizincích, přijde mi to hluboce ironické. Ve chvíli, kdy jsem před 45 lety dorazil do Rakouska, koukali se na mě Rakušané skrz prsty úplně stejně. Nesoudím lidi podle toho, jaký mají pas, ale podle toho, jak se chovají a jakým způsobem mohou přispět společnosti.

Vždyť moji rodiče nebyli političtí disidenti. Byli to ekonomičtí uprchlíci. Chtěli mít lepší život, proto odešli z Česka. Nikdy se do politiky nemíchali. A když dnes poslouchám blbé řeči na adresu uprchlíků, říkám svým lidem: Má rodina přišla do Rakouska a přispěla společnosti. Pak jsme strávili 25 let v Německu a zaplatili tam na daních podstatně více než většina místních. Podívejte se na Ameriku, zemi postavenou uprchlíky, kde teď všichni bojují proti uprchlíkům. Nerozumím tomu, přijde mi to absurdní.

Martin Poš, zakladatel značky Cybex produkující dětské kočárky, autosedačky a nově i módu | Zdroj: Vratko Barcík

Měl by podle vás byznys fungovat jako aktivní nástroj, který tyto předsudky odbourává a ukazuje, v čem je diverzita přínosná?

Jednoznačně. Podstatou úspěšného podnikání jsou lidé, kteří se chtějí posunout výš, kteří mají hlad po zlepšení. Nikdy jsem neviděl někoho, kdo je takzvaně za vodou, že by měl obrovskou vnitřní motivaci něco měnit. Vždycky jsou to lidé, kteří mají nějaký deficit nebo potřebu sociální akceptace, což byl i můj případ. Měl jsem obrovskou vnitřní touhu dokázat, že jsem lepší. A migranti jsou pro ekonomiku absolutně nezbytní. Bez migrace to nefunguje, protože ztrácíte pluralitu a různorodost názorů. U nás v Cybexu pracuje více než 70 národností. Máme v týmu Izraelce pracující na stejném projektu s Palestinci, Ukrajince s Rusy, Němce s Číňany. Ve finále je to úplně jedno. Naopak pozorujeme, že když dáte dohromady lidi z odlišných kultur, etnik a profesí, když propojíte teoretického fyzika s gay fashion designérem a oba jsou ve svém oboru špičkoví, vznikne neuvěřitelná dynamika. Navzájem se inspirují a vytvoří inovace, ke kterým by homogenní tým nikdy nedospěl. Diverzita je esenciální podmínkou úspěchu.

Po pádu železné opony jste se vrátil do Česka, potkal jste tu svou ženu… Byla to jen osobní kapitola, nebo jste uvažoval o tom, že byste Cybex postavil jako českou firmu?

Narodil jsem se v Čechách a jsem hrdý na své kořeny, ale vnímanou geopolitiku vlastnictví moc neuznávám. Nejsem typický Čech, Rakušan ani Němec. Jsem obyvatel planety Země. A v byznysu jsem čistokrevný oportunista. Tam, kde vidím, že moje podnikání vytvoří hodnotu, tam ho realizuji.

Do Česka jsem sice po revoluci jezdil za babičkou, bratranci a kamarády a našel jsem tu manželku, ale ekonomicky jsem začínal v Rakousku. Má další cesta vedla do Německa, kde jsem dostal příležitost vstoupit do vrcholového managementu. Deset let jsem tam žil jako zaměstnanec, vybudoval si kariéru a získal renomé. Bylo zcela logické začít podnikat tam, kde jsem měl největší síť kontaktů, reputaci a zdroje.

Mimochodem první distribuční firmu jsem sice založil v Německu, ale Cybex jako takový vznikal původně v Jižní Koreji a Hongkongu. Propojuji články tam, kde to dává smysl. To, odkud pocházím, nehraje v mém strategickém uvažování žádnou roli.

Máte za sebou mimořádně pestrou dráhu. Díváte se na byznys tak, že každý den začíná od nuly?

Přesně tak. Každý den je první den. To, co jsme udělali včera, nehraje vůbec žádnou roli, protože je to minulost. Lidé se mě často ptají, jestli jsem hrdý na to, co jsme dokázali. Popravdě ani nevím, na co se ptají. Nás zajímá jen další krok. Jsem extrémně zvědavý člověk, těším se na to, co mě čeká zítra nebo příští týden. Včerejšek je vyřešený.

Martin Poš 

• Narodil se v Praze v roce 1970, v deseti letech s rodinou emigroval do Rakouska.

• Zahájil kariéru u německého výrobce autosedaček Concord, kde vystoupal až na pozici generálního ředitele.

• V roce 2005 založil Cybex, značku, jež získala přes 500 mezinárodních ocenění, zaměstnává tisícovku lidí a působí ve více než 120 zemích světa.

• Spojením značky se společností Goodbaby International si otevřel vstup na asijský trh.

• Nyní je generálním ředitelem holdingu Goodbaby International se zodpovědností za globální strategii, portfolio značek a za řízení podniku s ročním obratem kolem 1,1 miliardy dolarů.

Když jste Cybex zakládal, přicházel jste z oboru. Jaká byla základní strategická myšlenka? Produkty Cybexu jsou zajímavé tím, že jsou estetické, vysoce funkční a uživatelsky přívětivé – nikde si neskřípnete prst, vše funguje intuitivně. Byl to evoluční vývoj, nebo jasný plán od prvního dne?

To, co popisujete, byl přesně náš cíl od samého začátku. Působil jsem předtím jako CEO ve firmě na dětské sedačky, ale nebyl jsem tam hlavním stratégem. Kladl jsem si otázku, jak postavit neporazitelný koncept. Odpověď je překvapivě jednoduchá: musíte přinášet reálnou přidanou hodnotu spotřebiteli. Ne obchodním partnerům nebo velkoobchodům, ale rodičům.

Byli jste první na světě, kdo vyvinul dětskou autosedačku s integrovaným airbagem. Jak se takový průlom zrodil?

Pramenilo to z naší vnitřní otázky, jak můžeme radikálně posunout bezpečnost sedaček v čelním směru. Věděli jsme z teorie, že kdybychom dokázali adaptovat airbagy používané pro dospělé, dokážeme snížit riziko zranění dítěte o více než polovinu. Všichni experti nám pak začali vysvětlovat, proč to nejde. Že to bude moc drahé, že to nebude fungovat, že na to nejsou čipy, software, že to je technicky nemožné… Moje reakce byla: „Ale kdyby se nám to podařilo vyrobit za cenu nižší, než stojí běžný iPhone, rodiče by po tom sáhli, protože bezpečnost jejich dětí je na prvním místě.“ Zabralo nám to nakonec patnáct let vývoje, než jsme tu sedačku dostali na trh. To je to naše bohémské myšlení, nezačínáme kalkulací v tabulkách excelu, ale potřebou spotřebitele.

Martin Poš, zakladatel značky Cybex produkující dětské kočárky, autosedačky a nově i módu | Zdroj: Vratko Barcík

Zásadním byznysovým milníkem bylo před jedenácti lety spojení s čínským gigantem Goodbaby. Jak k této fúzi vlastně došlo?

Jak jsem říkal, do Číny jezdím přes 35 let a už v devadesátých letech mi bylo jasné, že Čína není jen laciná montovna, ale budoucí technologická velmoc. Se zakladatelem Goodbaby Sung Čeng-chuanem jsme se znali roky. On je o 25 let starší než já, byl pro mě v podstatě mentorem a otcovskou figurou.

Cybex ve své době brutálně rostl. Vyráběli jsme u různých dodavatelů, létal jsem mezi pěti továrnami a 80 procent času jsem trávil naháněním výroby a kapacit. Bylo to neefektivní. Věděli jsme, že musíme buď koupit vlastní továrny, nebo se spojit s někým, kdo má technologii pod kontrolou. Goodbaby byl největší technologický koncern na světě v našem oboru, vyráběl mimochodem i pro naši největší konkurenci. Jednoho dne za mnou Sung Čeng-chuan přišel a navrhl, abychom to dali dohromady. Původně mě chtěl koupit, to jsem ale odmítl. Tak jsme udělali fúzi. Stal jsem se společníkem v celém koncernu Goodbaby a vytvořili jsme největší vertikálně integrovanou platformu na světě.

Co to pro Cybex znamenalo v praxi?

Byl to naprostý turbo boost. Najednou jsem dostal přístup k zázemí se třemi stovkami špičkových inženýrů. Pro mě to byl doslova Disneyland, obří hračkárna. Sung ze mě navíc okamžitě udělal CEO celého koncernu a svého nástupce. Získali jsme neomezené kapacity a vývojové zdroje, což nám umožnilo růst extrémním tempem.

Dnes jste globální hráč s výrobou v Číně a prodejem ve více než stovce zemí. Jak moc vás zasahují současné geopolitické tenze, cla a logistické komplikace?

Výrobní kapacity celého našeho průmyslu jsou zkonsolidované v Číně. Nejen kvůli ceně práce, ale kvůli technologickému náskoku, automatizaci, robotice a dnes i masivnímu nasazení AI do výroby. S geopolitickými překážkami bojují všichni, ale my z toho vycházíme lépe díky naší globální diverzifikaci. Když totiž nastane problém na jednom trhu, kompenzujeme ho na jiném. Tohle skvěle prověřil covid. Když byla zavřená Asie, fungovala Evropa a Amerika. Když se pak zavřela Evropa, jela naplno Asie – Japonsko, Jižní Korea – a také Austrálie. Nicméně politika nám život v posledních letech rozhodně neusnadňuje.

Co je teď vaším největším globálním trablem?

Jednoznačně logistika. Podívejte se na Blízký východ. Rudé moře a Suezský průplav jsou kvůli vojenským konfliktům neprůchodné. Musíme lodě posílat oklikou kolem celé Afriky.

Co to znamená finančně?

Kontejner z Asie dříve putoval 30 dní, dnes jede 60 dní. Máme o měsíc déle vázaný kapitál na moři, což klade obrovské nároky na cash flow. Ale abych byl upřímný, já mám krize rád. Pro malé konkurenty, kteří nemají tak diverzifikovaný byznys a finanční sílu, jsou tyto výkyvy likvidační. My rosteme. Zažil jsem jemenskou krizi, dotcom bublinu, finanční krizi 2008, covid a teď současné geopolitické napětí. Pokaždé jsme z toho vyšli silnější a ukrojili si větší tržní podíl, protože slabší hráči to neustojí.

Takže změny, kterými teď trh prochází, hrají ve váš prospěch?

Přesně tak. Už se to děje, a to docela brutálně. Konkurence to možná ještě plně nevnímá, ale proces běží. Masivně rozšiřujeme distribuční síť. Nedávno jsme otevřeli vlastní přímou distribuční pobočku v Turecku, což je obrovský trh. V Číně spouštíme vlastní strukturu přímo z centrály, s vlastními flagship stores, vlastním e-commerce a marketingovým týmem. Od prvního kvartálu tam startujeme novou éru. Rozšířili jsme e-commerce na Blízkém východě, konkrétně v Saúdské Arábii z našeho hubu v Dubaji.

Zjistili jsme například, že v Saúdské Arábii na e-commerce trhu v našem segmentu téměř nemáme konkurenci. Vstupní bariéry jsou tam tak vysoké, že to menší značky uřídit nedokážou. My jsme tam přišli a trh si zabíráme pro sebe.

Martin Poš, zakladatel značky Cybex produkující dětské kočárky, autosedačky a nově i módu | Zdroj: Vratko Barcík

Pojďme k tématu, které rezonuje celým vyspělým světem: klesající porodnost. V Číně spadla za posledních šest let o 60 procent, Evropa a USA čelí podobnému demografickému sešupu. Pro firmu vyrábějící kočárky a autosedačky to zní jako noční můra. Nebo ne?

My tuto demografickou dynamiku známe z Asie dlouho. Japonsko a Jižní Korea mají nejnižší porodnost na světě už léta. Ale jakožto prémiová a luxusní značka fungujeme v jiné ekonomické logice. Když se rodí méně dětí, rodina má výrazně vyšší disponibilní příjmy na jedno dítě. Dvojice rodičů dnes často buduje kariéru, má více prostředků a investuje vše do jediného potomka. Prodá se sice méně kusů v masovém segmentu, ale prodává se výrazně dražší a vybavenější zboží.

Díky této strategii jsme například v Japonsku – na trhu s dramatickým úbytkem dětí – největším hráčem v oboru. V kočárcích tam držíme přes 60 procent tržního podílu a válcujeme domácí japonské značky. V Jižní Koreji je situace obdobná. Trh se smršťuje, ale Cybex roste.

Král luxusních kočárků chce platit v Praze. Lákají ho výhodnější daně i bezpečnost

Nově jste vstoupili do světa módy. Proč právě tento krok a proč zrovna teď?

Byl to organický vývoj. Jak jsem zmiňoval, kultura a móda byly v DNA Cybexu vždycky. Před třinácti lety jsme jako první začali dělat limitované edice kočárků ve spolupráci s módními ikonami – jako je Jeremy Scott nebo Lala Berlin. Spousta našich designérů pochází z módního průmyslu.

Zákazníci se nás roky ptali, proč neděláme vlastní oblečení. Nyní jsme do této fáze dozráli a budujeme sítě vlastních značkových prodejen. Naše flagship stores jako ty v Praze, Paříži či v Berlíně nejsou klasický maloobchod cílící na obrat na metr čtvereční. Jsou to komunitní centra značky.

Máme dnes vybudovanou kompletní infrastrukturu, PR týmy a celebrity management v Miláně, New Yorku i v Paříži. Najali jsme špičkové módní návrháře, postavili novou divizi a rozjeli jsme to naplno. Je to směr, kde vidíme neomezený potenciál.

内容来自 E15.cz - Byznys,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

用 HomepageTab 新标签页关注 RSS,打开浏览器就能看到更新。

安装 HomepageTab