Budoucnost léčení: Brzy se možná nebudeme ptát, kdy používat AI, ale lékaře
Pozoruhodná hračka, jakou AI v té době oproti současným modelům byla, nám dovolovala rychlé zjišťování informací encyklopedického charakteru a v důsledku toho mnozí její význam dodnes degradují na pouhý „chytřejší“ vyhledávač informací.
Někteří medicínští výzkumníci však již u prvního veřejného modelu zkusili, do jaké míry by byl schopen konkurovat znalostem studentů medicíny připravujících se na velmi těžké americké zkoušky, které jsou do jisté míry obdobou českých zkoušek státních (USMLE).
Ukázalo se, že již tento model obstál. Bylo to takzvaně o chlup, ale jeho výsledky se pohybovaly kolem šedesáti procent, tedy přibližné hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Tím byla poprvé přesvědčivě zodpovězena otázka, zda AI disponuje medicínskými znalostmi, které jí umožní hrát v tomto oboru významnou roli.
Přišly modely další a s nimi se ukázalo, že rozvoj AI je natolik dynamický, že ho v některých parametrech lze nazvat exponenciálním. Takový pokrok má přinejmenším dvě charakteristiky: je velmi rychlý a není intuitivní.
To znamená, že jeho výsledky mohou být po jistou dobu zcela pod rozlišovací schopností veřejnosti, ale v určitém okamžiku tuto hranici prorazí a k překvapení většiny bude vykazovat schopnosti, které budou výrazně překračovat obecná očekávání. A přesně to se, myslím, s AI právě děje.
Co AI nyní umí
Již před více než rokem překonaly některé AI modely ve vybraných medicínských testech hranici devadesáti procent a znalostně se dostaly nejen na úroveň nejlepších studentů, ale i zkušených expertů. V jiných testech se dokonce ukázalo, že lékaři využívající AI řeší těžké pacientské případy statisticky významně lépe než lékaři bez její pomoci.
Slabina těchto testování tkví v tom, že reálná medicínská situace se od testu může značně lišit. Z hlediska množství informací, které AI poskytuje, můžeme být tedy nadšeni, ale současně si musíme být vědomi, že testy a někdy poněkud chaotická klinická situace jsou dvě zcela odlišná prostředí.
K nastínění dalšího vývoje je třeba zmínit dvě důležité vlastnosti AI. Tou první je její schopnost vynikat při řešení složitých otázek. Čím byly v testech komplexnější, a svým způsobem tedy těžší, tím více AI lidské odborníky předčila.
Tou druhou je empatie – tedy vcítění se do pocitů pacienta a formulování citlivých odpovědí –, v níž AI nad lidmi také dominuje. Dává prostě odpovědi, které zaslepení hodnotitelé považují za empatičtější než odpovědi lékařů.
Kam směřuje medicína v době AI?
Z hlediska rozsahu znalostí a schopnosti odpovídat v laboratorních podmínkách na složité otázky nemá AI už nyní, tedy v listopadu 2026, konkurenci. Jinými slovy, my – lidé – jí v rozsahu a hloubce znalostí konkurovat nemůžeme. A to píšu z pohledu člověka, který na jedno konkrétní medicínské téma vydal několik knih a napsal o něm stovku článků do zahraničních časopisů.
Bohužel musím upřímně konstatovat, že AI ovládá i toto „moje“ téma lépe než já. Mimochodem zná lépe i obsah článků, které jsem na toto téma napsal, protože já už si zcela přirozeně nepamatuji každý detail, který v nich stojí.
Na otázku, kam směřuje praktická medicína v době AI, můžeme samozřejmě odpovědět jen se značnou mírou nejistoty. Nicméně se zdá, že AI již v relativně krátké době několika let převezme administrativu medicínské praxe.
Komunikace s pojišťovnami i rozhovor s pacientem
Již nyní existují aplikace, které dokážou vyslechnout rozhovor pacienta a lékaře a pořídí z něj sofistikovaný zápis. Mohou rovněž zajišťovat další administrativní komunikaci se zdravotními pojišťovnami.
Dalším krokem je hodnocení jednotlivých vyšetření pomocí AI. Zcela dominantní roli bude mít AI v hodnocení diagnostických záznamů všeho druhu – od zobrazovacích vyšetření až po obyčejnou EKG křivku. V tomto ohledu je zřejmé, že zkušenosti z tisíců vyšetření, které má seniorní expert, se co do objemu nemohou rovnat řádově vyšším počtům vyšetření využitých při trénování určité AI aplikace.
Třetí oblastí je používání AI coby „přítele na telefonu“. Pacienti mu mohou dávat jakékoliv medicínské otázky a on je při správně formulovaných dotazech dokáže expertně zodpovědět. Úplně stejný postup však budou používat, nebo spíše používají, lékaři.
A pokud dnes mnozí poukazují na to, že se AI může mýlit a takzvaně halucinovat, což může mít zvláště v medicíně fatální následky, pak nemohu odpovědět jinak, než že podobného halucinování jsem byl po dobu dvaceti let občas svědkem i coby zkoušející při atestačních zkouškách. A dynamický vývoj AI jde spíš opačným směrem, což naznačily i výsledky týkající se znalostních testů a empatie.
Klíčová otázka totiž v budoucnu nebude znít, kdy v rozhodovacích procesech v medicíně používat AI, ale kdy používat člověka. Jinými slovy, pokud máme k dispozici lepšího a horšího odborníka, kdo zodpovědný by stál o odpovědi toho horšího?
Od rozvoje technologie k rozhodnutím filozofickým a společenským
Obecné přijetí AI v medicíně tedy přestává být otázkou technologickou. Z tohoto pohledu je výsledek jasný. Další vývoj zřejmě významně omezí počet AI halucinací a rostoucí znalosti a schopnosti AI dostanou lidskou expertizu na vedlejší kolej.
Dosáhneme fáze, kdy budeme mít v ruce nezpochybnitelný nástroj umožňující praktikovat kvalitnější, rychlejší a po všech stránkách efektivnější medicínu, avšak sami budeme tomuto pokroku klást řadu administrativních a právních překážek.
Ty budou zřejmě nejčastěji formulovány jako obavy o bezpečnost pacientů, ale ve skutečnosti se za nimi bude také skrývat strach o udržení medicíny, v níž mají stávající struktury ještě uplatnění. A půjde jen o to, která strana přesvědčí veřejnost a politiky, že právě její vize budoucnosti je ta správná.
Pacienti se každopádně mohou těšit z období, v němž mají zatím za relativně malý poplatek nebo zadarmo přístup k expertnímu pohledu ve všech oblastech medicíny. Zdravotníkům se otevírá nová éra, v níž by mohli mít více času na komunikaci a přímou péči o pacienty.
Medicína, kde budou nadále dominovat lidé, bude zaměřena na chirurgické výkony a zdravotnický výzkum. V něm bude sice AI hrát rovněž obrovskou roli, ale na produkci dat se bude člověk stále významně podílet.
Na této cestě však stále stojí mnoho nejrůznějších překážek. Ty technické budou překonávány relativně lehce, trápit se však budeme s těmi filozofickými, společenskými, sociálními, bezpečnostními a ve svém souhrnu především právními.
V pozadí toho všeho bude nebezpečí „deskillingu“, tedy zhoršení lidských schopností v návaznosti na to, že rozhodnutí budou lidé pouze schvalovat, ale nikoliv sami aktivně navrhovat.
V každém případě platí, že kdo tento trend nezachytí, uvízne v době minulé, která už jen po uplynutí pár let od zpřístupnění prvního AI modelu vypadá jako pravěk.
Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗