Dávné letokruhy a ledovcová jádra pomohly určit, kdy padl Babylon

Rekonstrukce hradeb Babylonu. Kredit: Mohamm3dfadil, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

O starověké Mezopotámii, oblasti zahrnující území dnešního Iráku a části Sýrie a Turecka, kde se psala historie lidstva, toho víme poměrně hodně. Každé dítě u nás slyšelo o Gilgamešovi. Známe jména panovníků i pořadí, v jakém se střídali na trůnech. Problém je, že si tehdy nedělali moc hlavu s letopočty. Proto je pro nás dost obtížné určit kalendářní data jednotlivých historických událostí, k nimž tam došlo.

Charlotte Pearsonová z University of Arizona a její kolegové ale našli způsob, jak naše odhady datování historie Mezopotámie zlepšit. Jejich recept kombinuje analýzu letokruhů dávných stromů s důkazy o sopečných erupcích uchovanými v ledovcích. S jejich pomocí je možné zaplňovat důležité mezery v historické chronologii. Jako je třeba určení data pádu Babylonu během ohromující výpravy Chetitů na jih, kdy Babylon vyplenili a zlikvidovali starobabylonskou amoritskou dynastii, jejímž vládcem předtím byl i autor slavného zákoníku Chammurapi.

Charlotte Pearson. Kredit: University of Arizona.

Pearsonová s kolegy zkoumali letokruhy starověkého dřeva nalezeného na archeologických lokalitách na území dnešního Turecka. Měřili množství radioaktivního uhlíku v jednotlivých letokruzích a získané hodnoty porovnávali s odpovídajícími záznamy ze stromů, jejichž přesné stáří už známe. Díky tomu dokázali zkoumané dřevo velmi přesně datovat.

Starobabylonská říše. Kredit: Sémhur, Zunkir, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

Vtip je v tom, že některé dřevěné trámy pocházely ze starověkých paláců, v jejichž ruinách archeologové našli i písemné záznamy, které se vztahují ke konkrétním rokům starověkého asyrského kalendáře. Nejmladší čili vnější letokruhy v těchto trámech prozradily, kdy byly stromy pokáceny. Vědci mohli zpřesnit dobu výstavby paláců a propojit ji s historickými záznamy.

Dalším pozoruhodným zdrojem informací se pro tým Pearsonové staly starověké babylonské záznamy pozorování planety Venuše. Vyplývalo z nich, že Venuše byla v určitých obdobích neobvykle obtížně pozorovatelná. Jedním z možných vysvětlení je sopečný aerosol v atmosféře, který stínil Slunce. Badatelé to porovnali s daty o sopečných erupcích z ledovcových jader. Nejlepší shodu nalezli s mohutnou erupcí sopky Aniakchak na Aljašce, k níž došlo přibližně v letech 1628 až 1627 př. n. l.

Výzkum přinesl průlom do dlouholetého sporu o to, kdy vlastně padl Babylon. Podle Pearsonové a spol. k tomu došlo kolem roku 1587 př. n. l. Letokruhy také odhalily neobvyklé sucho v Mezopotámii v období mezi lety 1228 a 1188 př. n. l., které bylo nejhorší v letech 1194 až 1192 př. n. l., tedy jen dva roky před vypleněním a vypálením chetitského hlavního města Chattuša. Sucho tak mohlo přispět ke zhroucení celé říše.

Video: The History of the World Written in Tree-Rings – Charlotte Pearson

Literatura

Phys.org 16. 11. 2026.

PNAS 123: e2615871123.

内容来自 OSEL,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅