Dal Brnu novou tvář, komunistům se nepodřídil. Architekt Ruller by oslavil stovku
Jak tvoøit svobodnì v dobì, kdy se za zajímavé zakázky platilo loajalitou k režimu? Brnìnský architekt Ivan Ruller našel zpùsob, jak nepodlehnout politickému tlaku, zachovat si dùstojnost a pøitom dávat mìstu svìží vzhled. Jeho pøíbìh není jen kronikou výjimeèných staveb, ale také svìdectvím o odvaze, solidaritì a celoživotním zápase za kulturní úroveò milovaného mìsta. Dnes by oslavil sto let.
Celoživotní dráha Ivana Rullera se stala neobyèejnou kronikou èeské architektury druhé poloviny 20. století, ale pøedevším pøíbìhem o lidské integritì, vnitøní svobodì, velkorysosti a neutuchajícím obèanském nasazení. Tak shrnuje nevšední odkaz brnìnského architekta historik a teoretik architektury Rostislav Koryèánek, jenž o nìm nyní vydává knihu nazvanou Mìsto a tvary / Brnìnské realizace Ivana Rullera.
„Na Ivanovi jsem si celý život cenil jeho odborné kvality, ale stejnì si cením jeho obèanského postoje. Neuhýbal, stejnì jako jsme se snažili neuhýbat my.“
sochaø Olbram Zoubek
Architekta, narozeného v Brnì 17. listopadu 1926, si dnes Bròané spojují pøedevším s povedenou pøemìnou podle nìho pojmenovaného nábøeží øeky Svratky vedoucího od železnièního viaduktu po Pisárky. I ta je ovšem dílem tohoto tvùrce, realizace se však bohužel nedožil.
Rullerùv vliv na brnìnskou architekturu, umìní a obèanské klima je však mnohonásobnì vìtší. Pøitom ovšem paradoxnì nebylo snad horší doby, v níž mohl architekt tvoøit. V posledních letech války musel Ruller jako støedoškolský student opustit školu a coby totálnì nasazený pracovat v židenické továrnì, kde plnil a nakládal kyslíkové bomby. Po válce se v prvním pováleèném roèníku sešly naopak všechny roèníky studentù, jimž nacisté už v roce 1939 všechny vysoké školy uzavøeli.
Ivan Ruller
(17. listopadu 1926 – 25. bøezna 2018)
- Studoval na dnešní Fakultì architektury Vysokého uèení technického v Brnì (FA VUT).
- Podílel se na výstavbì Janáèkova divadla, pùsobil v Chemoprojektu, pak v Útvaru hlavního architekta mìsta Brna, v Investprojektu, Brnoprojektu a Elektroprojektì.
- V Brnì vznikla vìtšina jeho nejdùležitìjších realizací: budova Ingstavu ve Vídeòské ulici èi zlatnického družstva Karat v Orlí ulici, hala Rondo a smuteèní síò v Židenicích.
- Jeho katalog prací èítá pøes 600 typologicky velice rozmanitých projektù v Èesku i v zahranièí.
- Po revoluci se stal dìkanem a pedagogem FA VUT v Brnì a zasadil se o její reformu i opìtovné získání odborné prestiže.
Výstava Ruller 91 + 9
- Koná se od 20. listopadu do 6. prosince v Galerii architektury Brno ve Starobrnìnské ulici.
- Na vernisáži bude pokøtìna kniha Rostislava Koryèánka „Mìsto a tvary / Brnìnské realizace Ivana Rullera“ s ilustracemi Jana Šrámka, vydaná nakladatelstvím Vutium.
„Vznikla tak zcela ojedinìlá osobnostní konstelace studentù, kteøí v následujících dekádách zásadním zpùsobem utváøeli podobu brnìnské architektury i umìlecké teorie,“ vyzdvihuje Koryèánek unikátní klima pováleèného brnìnského studia architektury, kam nastoupil i Ruller, jenž byl celoživotnì vdìèný jak za možnost studovat se staršími zkušenými kolegy, tak za vynikající výbìr pováleèných vyuèujících.
Zásluhou dìkana Jaroslava Syøištì byl tehdejší sbor tvoøen meziváleènými hvìzdami Bedøichem Rozehnalem, Bohuslavem Fuchsem, Jiøím Krohou, Jaromírem Krejcarem, Antonínem Kurialem, sochaøem Vincencem Makovským a dalšími.
Jak se nebát bolševika
A právì u Bedøicha Rozehnala, autora skvìlých zdravotnických realizací, jejichž návrhy „vycházely z funkce a z toho vyplývající organizace vnitøního života domu smìrem ven, k fasádì“, se totéž uèil i Ruller. A to vèetnì neuhýbavého etického postoje, který se Rozehnalovi po komunistickém puèi roku 1948 vymstil a vedl nejen k jeho odchodu z fakulty.
„Tato kauza pøedstavuje jednu z nejtemnìjších kapitol èeské pováleèné architektury,“ podotýká Koryèánek a shrnuje novým rektorem Vladimírem Medunou vyfabulovanou hospodáøskou kauzu, jež vedla k Rozehnalovu odsouzení na ètyøi roky, z nichž si dva natvrdo odsedìl, a k vyhození jeho žákù i asistentù z akademické pùdy. Vèetnì Rullera, kterého tým Otakara Oplatka pøizval posléze k realizaci Janáèkova divadla.
Jak podotýká architekt Miroslav Masák, za možnost projektovat a získat zajímavé zakázky se tehdy zkrátka platilo loajalitou k režimu.
„Pokrytectví a ústupky se tak staly existenèní nutností. Neménì destruktivní pro èeskoslovenskou architekturu bylo násilné pøerušení kontinuity s meziváleènou modernou 20. a 30. let a zpøetrhání kontaktù se svìtovým dìním. Velká èást architektù rezignovala na mezinárodní srovnání, jejich práce sklouzla k prùmìrnosti a prùbìžná kritika jejich realizací byla nahrazena vzájemným udìlováním cen a pochval,“ charakterizuje nìkdejší poradce prezidenta Václava Havla dobu po komunistickém puèi, ale i za normalizace v 70. a 80. letech 20. století.
„Najít v takovém prostøedí prostor, v nìmž by architekt nemusel slevovat ze svého tvùrèího pøesvìdèení a obìtovat vlastní dùstojnost, pøedstavovalo mimoøádnì složitý rébus,“ pøitakává Koryèánek a dokládá, že právì to Ruller dokázal.
„Ponièenému pováleènému Brnu vracel noblesu a velkorysost a jeho architektonická tvorba bez problémù snesla srovnání s evropskou produkcí, zatímco jeho empatie, myšlenková otevøenost, profesní zarputilost i celoživotní idealismus mu umožnily zachovat si osobní dùstojnost i uvnitø politického systému, který byl postaven na strachu, pokrytectví a oportunismu. Svou prací a osobním snažením se mu podaøilo vytvoøit nìco, co bychom mohli oznaèit jako,paralelní architekturu’,“ vysvìtluje Koryèánek.
Cenìnou smuteèní síò v brnìnských Židenicích od architekta Ivana Rullera se podaøilo mìstské èásti zachránit. Opravy jsou hotové. (øíjen 2026)
Na konci 60. let bylo na chvíli lépe a tehdy se Rullerovi podaøilo mnohé vèetnì rehabilitace a pøipomínek díla nespravedlivì postižených kolegù, ale také vymanìní architektury z ideologického diktátu. Stal se totiž kromì jiného i èlenem novì konstituovaného, svobodomyslného Svazu èeských architektù, který byl ale po nástupu normalizace rozpuštìn. A Rullera poté vyhodili i z novì zøízené normalizaèní organizace.
Se spøátelenými umìlci a proti nerozumu
Architekt se však nevzdal. „Navzdory kádrové perzekuci dokázal v normalizaèních letech realizovat významné stavby a udržet si profesní i lidskou úroveò. Souèástí strategie, která mu to umožòovala, bylo kombinování odborného kreditu, institucionálního manévrování, vzájemné solidarity a pragmatické spolupráce s osvícenými pøedstaviteli tehdejšího systému,“ zdùrazòuje Koryèánek a líèí, jak svým lidským pøístupem dokázal Ruller udržet kolem sebe spøátelené spolupracovníky a umìlce.
Tehdy vznikly jeho ikonické brnìnské stavby jako budova Ingstavu na Vídeòské, družstva Karat na Orlí èi haly Rondo u Svratky.
16. øíjna 2026
Když Rullera roku 1979 vyhodili z politických dùvodù z vedení jeho ateliéru v Brnoprojektu, odešel na volnou nohu a tvoøit nadále dokázal pod hlavièkou Èeského fondu výtvarných umìní. Právì tady se jeho architektura zaèala mohutnì obohacovat díly spøátelených umìlcù.
„Tato platforma mu otevøela prostor k realizaci bankovních interiérù i k velkým syntetickým dílùm, jako byla smuteèní obøadní síò v Židenicích, kterou pojal jako totální umìlecké dílo – Gesamtkunstwerk – a zapojil do ní øadu režimem zakázaných výtvarníkù,“ pøipomíná Koryèánek jména Olbrama Zoubka, Valéra Kováèe, Karla Rechlíka, Františka Navrátila, Miroslava Netíka a dalších.
Ruller se navíc scházel i s umìlci z jiných oborù, což mu po listopadu 1989 pomohlo vyvzdorovat v Brnì samostatnou výtvarnou fakultu.
Architekt s obrovským vlivem na podobu Brna Ivan Ruller by v roce 2026 oslavil sto let. Administrativní budova spoleènosti Ingstav na brnìnské ulici Vídeòská patøí k jeho nejznámìjším stavbám.
„Vznik brnìnské umìlecké školy je vlastnì pøirozeným vyústìním tìchto celoživotních vztahù a naplnìním dlouhodobé snahy Ivana Rullera o nikdy nekonèící kulturní pozvedání Brna,“ skládá mu hold Koryèánek a pøipomíná i jeho mezinárodní realizace, mezi nimiž vyniká projekt Národního muzea historie v Tripolisu èi dalších regionálních libyjských muzeí.
Po sametové revoluci se stal Ruller tehdejším prvním dìkanem fakulty architektury, kterou se snažil oèistit od normalizaèního balastu. Uèil zde pak až do svých devadesáti let v roce 2016, tedy ještì dva roky pøed svou smrtí. Zasedal i v øadì celostátních organizací a nikdy se nebál pozvednout hlas rozumu napøíklad proti separatistickému moravskému šovinismu nebo málem prosazenou Pražskou radiálou, jež mìla megalomanskou stavbou znièit také druhý pisárecký bøeh Svratky.
„Tento dlouholetý zápas za kultivaci a záchranu øíèního prostoru u Pisárek byl myšlenkovým pøedstupnìm jeho závìreèného projektu, s nímž na jaøe 2017 zvítìzil v mezinárodní soutìži na revitalizaci svrateckého nábøeží podél Poøíèí,“ uzavírá Rullerùv velký životní pøíbìh Koryèánek.
30. øíjna 2026
内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗



