V Polsku stojí nejužší dům světa. Má jen 72 centimetrů, přesto se v něm dá bydlet

Představte si, že se v noci potřebujete dostat na toaletu. V běžném bytě byste jednoduše vstali z postele a došli do koupelny. V nejužším domě světa to tak snadné není. Z ložnice musíte slézt po žebříku, překonat úzký prostor a dávat pozor, abyste nepropadli výklopným vstupem ven.

Pokud máte žízeň, čeká vás podobně neobvyklá cesta. A na společnou večeři s přáteli raději zapomeňte.

Keret House ve Varšavě patří k nejodvážnějším experimentům současné architektury. V nejužším místě měří pouhých 72 centimetrů, v nejširším 122 centimetrů. Přesto v něm najdete všechno, co člověk potřebuje k základnímu fungování: kuchyňský kout, koupelnu, pracovní místo i postel.

Polský architekt Jakub Szczęsny z ateliéru Centrala přišel s nápadem v roce 2009 během uměleckého festivalu WolaArt. Mezi dvěma existujícími budovami v ulicích Chłodna a Żelazna objevil úzkou proluku. Spatřil v ní příležitost pro dům, který zpochybní představu o tom, kolik prostoru člověk skutečně potřebuje.

„Na začátku mě fascinovalo především omezení prostoru a ergonomie. Navrhuji hodně mikrodomů, takže mě zajímalo, kam až se dá zajít,“ vysvětluje Szczęsny. Od prvního nápadu k otevření uběhly tři roky. Dům dostal jméno po izraelském spisovateli Etgaru Keretovi, který se stal jeho prvním obyvatelem.

Dům, který se nevešel do stavebních předpisů

Největší překážku nepředstavovala kuchyň ani koupelna. Architekt dokázal jednotlivé funkce rozdělit do malých modulů.

„Problém se skrýval v legislativě. Předpisy nepočítaly s něčím tak úzkým,“ vzpomíná Szczęsny. Když se obrátil na městského architekta s žádostí o radu, úředníci nakonec našli neobvyklé řešení. Navrhli, aby projekt získal status dočasné umělecké instalace. Podle jejich výkladu ji lidé mohli využívat maximálně čtyři hodiny denně. „Věděli jsme, že u vchodu nebude stát inspektor s hodinkami a kontrolovat, jestli někdo nepřekročil povolený čas,“ říká architekt.

Tvar domu je trojúhelník, který se postupně rozšiřuje.

Tvar domu je trojúhelník, který se postupně rozšiřuje.Foto: Jakub Szczęsny, se souhlasem – Bartek Warzecha

Pomohla také jedna nečekaná schůzka s vedením městských hasičů. Szczęsny přinesl plány na hlavní hasičskou stanici a požádal o konzultaci. Velitel přivolal zhruba třicet zaměstnanců, kteří se kolem výkresů sešli u jednoho stolu. Nakonec dospěli k závěru, že tak malý objekt připomíná spíš novinový stánek než klasickou obytnou budovu.

„Většina lidí z úřadů a technických profesí našemu nápadu fandila. Říkali, že je to šílená utopie,“ vzpomíná Szczęsny. Další komplikaci přineslo podzemí. Pod pozemkem vedly dvě městské teplovodní trubky. Architekt proto musel vyjednat souhlas jejich provozovatele a následně kolem nich nechat vybudovat betonový tunel, který posloužil jako základ pro konstrukci domu.

Ten stojí na třech masivních nohách z ocelové konstrukce s trojúhelníkovým půdorysem. Její jednotlivé části dělníci sestavovali pomocí dálkově ovládaného robota. Museli přitom chránit nově zateplené fasády obou sousedních budov. „Během celé stavby jsme si několikrát mysleli, že dostaneme infarkt,“ přiznává architekt.

Architekt přiznává, že největší problém představuje pohyb dvou lidí současně.

Architekt přiznává, že největší problém představuje pohyb dvou lidí současně. Foto: Jakub Szczęsny, se souhlasem – Bartek Warzecha

Lednice na dva nápoje

Zvenčí dům připomíná úzkou štěrbinu. Jeho poloprůhledné stěny propouštějí denní světlo, takže interiér nepůsobí tak stísněně, jak by člověk očekával. Uvnitř ale o pohodlném pohybu rozhoduje každý centimetr.

Kuchyňský kout připomíná vybavení malého obytného vozu nebo studentské koleje. Lednice má rozměry větší kabelky. Jídelní stůl nabízí místo maximálně dvěma lidem. Na jeho hraně si navíc nemůžete pohodlně opřít oba lokty, takže jeden musíte držet ve vzduchu. „Je to kompromis. Větší stůl ani lednici jsme jednoduše neměli kam dát,“ vysvětluje Szczęsny.

Podobně úsporné řešení nabízí koupelna, která připomíná stísněné prostory v obytných vozech. Spací část zase využívá matraci širokou pouhých 90 centimetrů. Na romantické přespávání ve dvou tak dům příliš nemyslel. Architekt přiznává, že největší problém představuje pohyb dvou lidí současně. Když jeden stojí v úzké chodbě, druhý kolem něj jen obtížně projde.

Přesto ho překvapilo, kolik lidí dokázalo v domě fungovat. Původně se obával, že někteří návštěvníci dostanou klaustrofobii. Nakonec se tak stalo pouze jednomu německému novináři ještě před slavnostním otevřením. Do prostoru se dokonce vešla celá hudební skupina včetně techniků, kteří tam nahrávali hudbu.

Mezi dvěma světy varšavské historie

Keret House nevznikl pouze jako zajímavé architektonické cvičení. Szczęsny chtěl upozornit na zvláštní místo, které ve varšavské zástavbě zůstalo po dramatických proměnách města. Dům stojí mezi dvěma budovami z odlišných historických období. „První budova na ulici Żelazna představuje fragment předválečného města, které už téměř neexistuje. Druhá, betonová stavba, naopak symbolizuje poválečnou strukturu, která měla předchozí podobu města nahradit,“ popisuje architekt.

Místo má také tragickou souvislost s druhou světovou válkou. V těchto místech se totiž setkávalo velké a malé varšavské ghetto. Nedaleko dnešního domu kdysi stál most, který spojoval obě uzavřené části města. „Je to pro mě symbolický objekt, který odkazuje k židovským dějinám města,“ vysvětluje Szczęsny. Právě proto chce, aby dům fungoval také jako dočasné bydlení pro tvůrce, kteří potřebují na chvíli uniknout každodennímu ruchu.

Spisovatel, který si v domě vyměňoval příběhy

Prvním obyvatelem se stal izraelský spisovatel Etgar Keret. Architekt mu projekt představil už ve fázi návrhů při setkání v kavárně v Tel Avivu. Keret se tehdy pro nápad nadchl a nabídl, že kolem něj pomůže vybudovat příběh.

Jejich první setkání ostatně připomínalo scénu ze špionážního filmu. Spisovatel seděl na druhém konci kavárny za rozloženými novinami, takže Szczęsny vůbec neviděl jeho tvář. Když k němu dorazil, ozval se zpoza novin hlas: „Jste K?“ Architekt pochopil, že se ho muž ptá na jeho přezdívku Kuba. Odpověděl proto otázkou: „A vy jste E?“

Keret v domě strávil tři dny před jeho slavnostním otevřením. O jeho pobytu ve Varšavě se díky zájmu médií rychle dozvěděli i místní. Jednoho večera se před domem zastavila skupinka teenagerů a začala na spisovatele volat: „Etgare, milujeme tě!“

Jindy na dveře zaklepala neznámá žena. Keret ji pozval dovnitř a navrhl, aby si vyměnili své životní příběhy. Rozhovor se postupně stočil k jejím osobním problémům a žena se spisovatele začala ptát, jak naložit se svou budoucností. „Později mi vyprávěl, že se tehdy poprvé cítil jako rabín,“ vzpomíná Szczęsny. Po Keretovi v domě našli dočasné útočiště další hosté, mezi nimi například newyorský fotograf Chuck Fishman.

Dům čeká další kapitola

Keret House si rychle získal pozornost zahraničních médií i návštěvníků Varšavy. Při slavnostním otevření v roce 2012 přišly tisíce lidí a zvědavci stáli po obou stranách budovy. Architekt takový zájem nečekal. Za čtrnáct let existence dům navštívilo přibližně šest tisíc lidí. Takový provoz si ale vybral svou daň. Výklopný vstupní poklop nevydržel nápor návštěvníků, podlaha se opotřebovala a interiér potřebuje renovaci.

Architekt proto plánuje další úpravy. Zkušenosti z provozu mu zároveň ukázaly, které materiály příště zvolí jinak. „Už nikdy bych nepoužil MDF desky. Také bych vybral silnější polykarbonát, který lépe izoluje,“ říká.

Keret House ale nepovažuje za řešení současné bytové krize. Sám se inspiroval japonskými úzkými domy machiya a věří, že promyšlené mikrobydlení může ve městech najít své místo. Zároveň ale varuje před tím, aby investoři nevyužívali malé byty jako způsob, jak na omezené ploše zvýšit svůj zisk.

„Potřebujeme kvalitní byty normální velikosti. Keret House je experiment, architektonická hříčka. Není to návrh na masovou výrobu ani plán, podle kterého bychom měli v budoucnu všichni žít,“ zdůrazňuje. Když se dnes ohlíží za projektem, který mu zabral tři roky vyjednávání, plánování a překonávání překážek, přiznává, že by se do něčeho podobného už znovu nepustil. Přinesl mu ale řadu dobrých zkušeností a ukázal, že i zdánlivě nemožný nápad může získat konkrétní podobu.

VIDEO: Na návštěvě u Vikingů

Zdroj: autorský článek

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj

内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅