Čeští kamarádi podnikli přechod Chile. Divočina na nich po tisících kilometrech zanechala stopy
Všichni tři Češi jsou zdatnými turisty a chodci, nápad na putování napříč Chile se koneckonců zrodil během společného čundru v Nízkých Tatrách. „Byl už konec zimní sezony, takže rozbředlý sníh. Na sněžnice se to už nehodí, v botách je to zas docela opruz. Ale přesně tyhle náročnější podmínky jsme chtěli, a hlavně bez lidí. Zjistili jsme tehdy, že máme hodně podobný pohled na prožívání divočiny, a tak jsme si řekli, že bychom rádi podnikli něco velkého,“ přibližuje v podcastu Mitrus.
Prvním nápadem byla jen samotná Patagonie, tedy nejjižnější oblast Chile a Argentiny, která je proslulá dramatickými horami, rozsáhlými ledovci a celkově netknutou divokou krajinou. Záhy ovšem vykrystalizovala myšlenka, že by se Češi mohli pokusit o přechod celé země od severu na jih.
Sledujte podcast Slepá mapa také na Instagramu, ať vám neutečou další zajímavé informace o chystaných dílech, kvízy či bonusový obsah.
„Na něco takového musí být člověk trochu blázen, pokud bláznovství definujeme jako něco, co v dnešní společnosti není úplně normální. Zároveň, když už se na takové cestě ocitnete, připadáte si úplně přirozeně, vlastně přirozeněji než v normální společnosti. Takže si občas říkám, že blázen je ten, kdo v přírodě a divočině nežije,“ konstatuje Pumr.
Na celé výpravě české kamarády fascinovala právě divokost. Skrze Patagonii sice vede dálkový Greater Patagonian Trail, ale ke stezkám, jako jsou například americká Pacifická hřebenovka nebo evropské GR, má daleko. „Je to spíš koncept dálkových tras, kdy se pomocí satelitních snímků pospojovala různá místa, takže existují úseky, kde žádná opravdová cesta není. Chození mimo vyznačené trasy je ale něco, co nás tři spojuje,“ tvrdí Šolc.
Dodává, že sám se velmi těšil na rozmanitost přírody. Chile vzhledem ke své délce zhruba 4200 kilometrů od severu na jih nabízí nejrůznější klimatická pásma. Severní části dominuje poušť Atacama, nejsušší místo planety, ve středu země je podnebí subtropické, dále na jih pokračuje mírný pás a samotný jih zahrnující souostroví Ohňová země je subpolární až polární.

Foto: BWT Books, Jan Handrejch, Novinky
(Zleva) Jakub Šolc, Daniel Pumr a Ivan Mitrus napsali o svém putování knihu Stopy divočiny. Během cesty natočili také stejnojmenný dokument.
„Studoval jsem fyzickou geografii, takže jsem věděl, že krajina se bude v Chile střídat neuvěřitelně rychle,“ přibližuje Šolc, na co se těšil. Pumra lákala především obloha jižní polokoule. „Těšil jsem se na hvězdnou oblohu, až uvidím souhvězdí, která u nás vidět nejsou. Pro mě byl silný motiv i to, že se dostanu mimo světelné znečištění.“
Mitrus se obecně těšil na kolorit Jižní Ameriky. „Slyšel jsem v minulosti hodně o pastevcích, kteří žijí v horách stále velmi jednoduše. Zajímala mě kultura,“ vysvětluje. Průsečíkem pro všechny však byla právě divočina.
内容来自 Novinky.cz - Kultura,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗